dílem před -ê (z pův. -oi̭, -ai̭, -āi̭) a před -i (z pův. -oi̭), na př. v impt. stsl. rьci, rьcête, č. rci, rcěte, rcete, z rьk-, –– sg. dat. lok. a du. nom. akk. psl. rącê č. rucě, ruce, z rąk-, –– plur. nom. psl. vьlci č. vlci, z vьlk-; –
dílem v případech jiných, jako na př. v subst. vênьcь z *voi̭niko-, v iterat. stsl. poklęcati, naricati atp. –
Psl. z je střídnicí (srov. § 240 a 241):
za pův. z, na př. v psl. mьzda z pův. mizdh-, nebo
za pův. g, gh, na př. zьnati, lit. žinoti, ř. a lat. gnō, pův. g-, – lizati, ř. λείχω, pův. lei̭gh-.
Oboje toto z je tvrdé.
Jiné je z, které se vyvinulo z assibilaty z; viz zde dále. –
Psl. ȥ (dz) vyvinulo se až na půdê slovanské ze staršího g (= pův. g n. gh), a přešlo časem v z. Toto ȥ, z je sykavka měkká, jako c. Také se vyvinulo z g v týchže případech, kde c z k (v. nahoře); na př. v impt. stsl. moȥi (oblęȥi Zogr.), mozi, mozête č. pomoz, z mog-, – sg. dat. lok. a du. nom. akk. psl. noȥê, nozê, stč. nozě, z nog-, – plur. nom. boȥi (stsl. mъnoȥi Mar.), – kъnęȥь (stsl. Zogr.), kъnęzь, č. kněz. –
Psl. s
dílem je střídnicí za pův. s nebo k (srov. § 240 a 241), na př. v synъ, pův. sūnu-,– desętь č. desět, deset, lit. dešimtis, ř. δέϰα, lat. decem, pův. dek-; – toto s je sykavka tvrdá; –
dílem vzniklo na půdě slovanské ze staršího ch (srov. § 247) před -ê (z pův. -oi̭, -ai̭, -āi̭) a -i (z pův. koncového -oi̭), na př. v sg. dat. lok. a du. nom. akk. musê (nom. mucha), sg. lok. dusê (nom. duchъ), pl. nom. dusi; – toto s je sykavka měkká a změněno jest v češtině v š: múšě, duśě (sg. lok. masc.), lenoši. –
Změny souhlásek sykavých.
1. Proti c bývá č, kde také k se mění v č; na př. otьcь, sg. vok. stsl. otьče č. otče, subst. otьčina č. otčina, adjekt. otьčьskъ stč. otečský, stč. naricati praes. naričą a stč. mýcěti praes. mýču. Tak bylo již v době psl. Na pohled je to proměna c v č. Ale c je tu všude původu pozdějšího, vzniklo samo ze staršího k, a č vyvinulo se změnou z tohoto, nikoli z c; tedy: otьče atd. z *otьke, *otьkina, *otьkьsk, naričą z narikją.
2. Totéž jeví se při ȥ, z, vzniklém ze staršího g. Na př. psl. kъnęȥь, kъnęzь, sg. vok. kъnęže stč. kněže, subst. kъnęžitj- stč. kněžic, adj. kъnęžьskъ č. kněžský atd., z *kъnęge atd.
3. Jiné z mění se spojením s -j v ž. Doklady změny té máme:
v kmenových koncovkách vzorů oračь, moŕe, duša, na př. subst. nožь z nozjь, koř. nez- (stsl. vъnьznąti, stč. venznúti infigere), stsl. maža z mazja; –
v komparativech (a superl.) s příp. -jъs, na př. bьrzь kompt. adv. bьrže č. brže, z bьrzjes-; –
