Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví. Praha, 1963.
<<<<<129130131132133134135136137>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

jsou z doby pozdější a jsou bez jotace, křesťan-: krzeſtan Pass. 365, krzeſtanom Modl. 92ᵃ atd. V ďiábel drží se jotace – podle dokladů dygabel PassKlem. 127ᵇ, diábel HusPost. 41ᵃ, ḋiáblem HusŠal. 6ᵃ, díabla Kruml. 181ᵃ, dijabluow ChelčP. 162ᵃ – mnohem déle, jakož vůbec v slabikách dlouhých také jinde déle zůstává než v krátkých (říkalo se již hřešiti a ještě hřiech atp.); ale vedle toho jsou již na konci XIV a na zač. XV stol. příklady bez jotace: tisíc dablow PassKlem. 126ᵇ ḋábel HusOrth. 178, ḋabel Kruml. lᵇ.

3. Koncovka přejatých substantiv -ia je změněna v č. –í.Na př. z Maria jest Maří, svatá marzy Pass. 397 atd.; a rovněž tak Samaří ze Samaria, vzata jest Samaří Br. 4. Reg. 18, 10; atp. Změna tato mohla by se vykládati přehláskou a zúžením: ia-ie-í; ale vadí tu ta okolnost, že pro -ie není dokladu ani v té době, kdy se ještě nezužovalo, vždycky jest nom. Maří a nikdy Mařie; není tu tedy změna hlásková, nýbrž na místo -ia dostalo se tím, že slova tato se přijala do skloňovacího vzoru paní, do něhož právem také patřila; ve vzoru tom je sg. nom. z pravidla (z býv. -ьji), paní atp., a toto dostala také tato substantiva za cizí -ia.

aj, ej

Ve dvojhláskách těchto bývá člen první většinou krátký, na př. v impt. stč. volaj, nč. volej; někdy dlouhý, na př. v háj, stč. sg. dat. lok. fem. téj, dobréj.

Dvojhláskami jsou jen téžeslabičné aj, ej, na př. volaj, volaj-te, volej, volej-te, háj, téj, – nikoli různoslabičné -a-j-, -e-j-, na př. vola-jí, há-jiti, ne-jeden.

V textech starších píší se dvojhlásky tyto spřežkami ay, a i, ey, ei, na př. nayprwnye Krist. 34ᵇ, naipoſlednie ŽKlem. Deut. 29, na horách tweych Pror. 65ᵇ, na hoře wyſokey t. 42ᵇ, gei (sg. akk. masc.) Pass. 380,

– někdy s označením délky, na př. na wſſelykeey huořě ſwateey Pror. 9ᵃ,

– později s -g a -j, na př. Stregcz Háj. 317ᵇ, prodag domu Br. Lev. 25, 32, geg Nudož. 36ᵃ nč. kraj, jej, zřídka s -i, heitmani TomŽ. 31 a j.

Psaní ey a eg drží se archaisticky v příjmeních Veyr, Matiegka atp.

Dvojhlásky tyto jsou dílem původní, dílem podružné.

Dvojhláska aj, áj je původní, kde také jiné jazyky slovanské mají aj nebo kde z etymologického a + j n. a + i se vyvinulo. Na př. v tajný, -stajný, hajný, vajce, krajčí, kraj, prodaj, háj, ráj; v impt. volaj, volajte atp.; v adj. veždajší, tehdajší, včerajší atp.; v superl. naj-, najlépe atd.; v zajtra ze za-j(u)tra.

Naproti tomu jest aj podružné ve střídě za ý, na př. v pajcha vznikl. z pýcha, dobraj z dobrý (srov. § 217), – v mlajší vzniklém z mlazší atp.,

– a v slovích přejatých, na př. hajtman, kajkléř, glajt atd.

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2021, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2021, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2021, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 14 lety a 7 měsíci; verze dat: 1.1.17
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).