Slc. spisovné ä je střídnice za psl. ę po souhláskách retných v slabikách krátkých. Na př. päta č. pata stsl. pęta, päť č. pět stsl. pęts holúbä č. holoubě psl. -bę, sväzok č. svazek stsl. vęz-, pamäť č. pamět stsl. pamętь.
V slabikách dlouhých je tu ia: piatok č. pátek proti päť, pamiatka č. památka proti pamäť atd. – V nářečích vyskytá se ä také po souhláskách jiných než retných, na př. prädza stsl. pręžda, spräž stsl. sъpręžь, jätriť stsl. jętriti atd., v. Pastrn. 22 a j.
Ale nejen za psl. ę, nýbrž také za pův. samohlásky jiné bývá slc. ä, jak ukazují příklady: čäs stsl. časъ, našä ulicä stsl. –a, kämeň stsl. kamenь, kädiť stsl. kaditi, väža stsl. vêža, sňäh stsl. snêgъ, babä (sing. dat.) stsl. babê, boläsť stsl. bolestь, mäd stsl. medъ, väma č. vymeno, käde stsl. kade atd., v. Pastrn. 21 a sl.
Dialektické ä vyskytuje se také v slovenštině moravské, na př. v bäž m. běž, päc m. pec, šäsc m. šest BartD. 39 (hrozenk.).
Cizí ia, iá.
117. Cizí jest ia, iá uvnitř slov přejatých krestian (z čehož je později křesťan) a diábel (pozd. ďábel), a v koncovkách Maria (2slab.) atp. Na př. creſtian HomOp. 152ᵃ, creſtianztuo t. j. kresťianstvo (3slab.) Kunh. 148ᵇ, diabel ŽWittb. Hab. 5, dyabel t. 108, 6, diablem HusŠal. 6ᵃ, diábel HusPost. 41ᵃ, díabla Kruml. 181ᵃ, dygabel PassKlem. 127ᵇ, dijabluow ChelčPost. 162ᵃ.
Že i-, y- v těchto spřežkách není pouhým znaménkem měkkosti, nýbrž že znamená hlásku i- (i-) jakožto první člen dvojhlásky ia, iȧ, a že tedy na př. psané stč. dyabel znělo ďiábel a nikoli snad ďábel, to se dosvědčuje 1) psaním diabel, dyabel, jež vyskytuje se v rukopisích na jotaci dosti přísných, kde na př. die-, dye- znamená ďě- a nikoli jen ďe-, kde ďá- se píše da- (na př. mladatko t. j. mláďátko Kruml. 63ᵇ), a kde tedy podle vší pravděpodobnosti i psané dia-, dya- dlužno čísti ďiá-; 2) psaním diabel HusPost. 41ᵃ, kde měkkost v ď- označena tečkou a tedy označení dalšího literou -i nepotřebuje; a 3) psaním dygabel PassKlem. 127ᵇ a dijabluow ChelčPost. 162ᵃ, jež zřejmě svědčí pro znění dvojhláskové iá, jako podobné spřežky ije a yiu v inf. gijeſty Štít. ř. 152ᵇ a přěd svú zzmŷrtyiu ApŠ. 333 svědčí pro znění dvojhláskové ie a iú. – Totéž platí stejným právem také o krestian-, psané creſtian HomOp. 152ᵃ a creſtianztuo Kunh. 148ᵇ dlužno tedy čísti kresťian-, nikoli kresťan-. – Později vzniká z toho ovšem znění křesťan- a ďábel, a když mezi klesáním jotace se bylo stalo zvykem, psáti hlásku ť spřežkou ti nebo ty, hlásku ď spřežkou di nebo dy atp. (v. § 114 poznam.), píší se slova tato opět s –ia. na př. krzeſtian Lobk. 177ᵇ, kṙeſtian Hád. 95ᵃ, diabelniky ChelčP. 101ᵃ atd.; ale tu je jen psaní stejné se starým, znění však je rozdílné: staré creſtian v HomOp. 152ᵃ, dyabel Hrad. 25ᵃ atd. vysloviti jest kresťian, ďiábel, kdežto pozdějším psaním
