Za ej bývá aj
122. Příklady změny této vyskytují se v době přehlásky aj-ej V době té říkalo se vajce způsobem starým a vejce způsobem novým, a duplikátů takových s aj a ej bylo bez počtu. Tu pak, kdy vedle správného vejce bylo vajce rovněž správné a kdy takových příkladů stejných s ej a aj jest veliká síla, vzniká mínění, že ke každému slovu s ej může býti duplikát s aj, a vzniká aj také k původnímu ej (nebo ěj), vzniká k vejdu novotvar vajdu atd. Na př. když tam waydeſs Lobk. 104ᵇ wayda mezi ně Háj. 109ᵇ, wayducze Hod. 52ᵃ, ajd- m. náležitého vejd-; odaydeme Háj. 365ᵃ, odaydietež t. 49ᵇ, odajd- m. odejd-; jakž jej slunce obayde Háj. herb. 15ᵃ, obajde m. obejde; ſayde s tebe všěckna nečistota Chir. 187ᵇ, (zlitina) ſayde doluov t. 310ᵃ, ſaydut doluov všěckny piehy t. 309. sajd- m. sejd-; třikrát ſegde a zase wzagde Háj. 14ᵃ, vzajd- m. vzejd-; (ten nápoj) odaymet každú žieznivost Chir. 65ᵃ, odajme m. odejme; ſaymy s ňeho ty lupiny t. 188ᵇ, sajmi m. sejmi; vaygmie boží GestMus. 46ᵇ, vajmě m. vejmě; wayhrze Hrab. 201ᵃ, 441ᵃ, wayhrach t. 55ᵃ, 246ᵃ, 336ᵇ 391ᵇ, 441ᵇ a j., vajhr- m. vejhr-; nayſem žádostiv Háj. 73ᵃ, nayſy Hrub. 272ᵇ, které (ženy) nayſſu po porodu dobře vyčišťeny Chir. 326ᵇ, nayſau Háj. 156ᵃ, najs- m. nejs-; ty (skořepiny) ztluc na prach a proſay čistě Chir. 39ᵃ, zetřiž to spolu dobřě a proſſay čistě t. 171ᵃ, (piesek) ztluc a proſſav Chir. 27lᵇ prosaj m. prosej stč. prosěj; przywoday ſie dobřě t. 296ᵇ, přivoďaj m. přioďej (přioděj); na tay cestě Hug. 44ᵇ, taj m. téj, dána ta kopa Uhliko way a Kláře sestrám KolB. 1520; do rayſtr Háj. 448ᵃ, v rajstřích Tovač. 17ᵃ, rajstr- m. rejstr- (z lat. registr-); turnaj m. turnej. Když přehláska aj-ej pronikla, přestaly ovšem také tyto novotvary s aj m. vlastního ej.
Poznam. Proměny tohoto druhu v dějinách jazyka českého častěji se vyskytují: kdykoli se děje v míře rozsáhlejší nějaká změna, kterou se starší A mění v novější B, skoro vždy nalézáme doklady, že v době přechodní, kdy staré A a nové B vedle sebe jsou, také k původnímu B' se přidělává domněle starší A. Příčinou novotvarům A‘ je zajisté analogie. Nazývám ji v těchto případech zvratnou, poněvadž působí směrem chronologicky i meritorně zvratným, zvracujícím. V Listech filol. 1874, 50 uvedl jsem některé její způsoby a účinky. Tehdáž domníval jsem se, že je to analogie jenom pisecká, jen v slovích napsaných provedená, že se psalo vajdu (waydu), ale vyslovovalo vejdu; avšak další zkušeností poučil jsem se, že z toho, co zvratné analogického nalézáme v písmě, bývalo mnoho – třeba že ne všecko – také v řeči mluvené. Srov. co o té věci pověděno také doleji, zvláště v §§ 169 a 170. Zde budiž ještě připomenuto, že zvratná analogie své činnosti nestavila, ani když způsobovala nezřetelnost nebo dokonce dvojsmysl. Na př. ok. r. 1400 a potom říkalo se pýcha a pajcha, a podle toho také výdu (= vyjdu) a vajdu, dušě wayducz z těla
