krzeſtian Lobk. 177ᵇ, diabelniky ChelčP. 101ᵃ znění -ťan a ďá- se znamená.
– V koncovkách jako na př. v Maria jest -ia dvojhláskou, když se vyslovuje jednoslabičně, na př. (v 8slabičném verši): Maria jeho matka slova Kat. 56. Vedle toho bývá -ia také dvojslabičné, a tu ovšem dvojhláskou není; na př. (opět verš 8slab.): Azya jest jmenována AlxV. 599.
118. Toto ia, iá podléhá některým změnám.
1. Především přehlásce: ia, iá přehlasuje se v ě, ie podle téhož pravidla, jaké o přehlásce a, á v ě, ie bylo vyloženo (§ 95 sl.).
Tedy krestian, později křesťan mívalo přehlásku jako zeḿan-zeměné atd., a tvary jeho byly: sg. nom. krestian pozd. křesťan, creſtian HomOp. 152ᵃ věrný krzeſtan Pass. 435; gen. křesťana, krzeſtiana NRada 1282 atd.; vok. křestěne nedoložen; plur. nom. křestěné, kreſtene CisMnich. 98ᵃ, tuž j’ho pohřebli krsezztyene ApŠ. 114, krzeſtyene Pass. 346, Štít. uč. 87ᵃ, Štít. ř. 185ᵃ; gen. křesťan, z krzeſtian Lobk. 177ᵇ; dat. křesťanóm, krzeſtyanom Štít. uč. 63ᵃ; akk. a instr. křesťany, krzeſtyany Štít. uč. 63ᵃ a 86ᵇ; lok. křestěnech, o prvních krzeſtyenech Štít. uč. 72ᵃ, t. 73ᵃ; pravidelné rozdíly mezi křesťan- a křestěn- setřela opět analogie, a to již v době staré: sg. vok. milý krzieſtiane náději máš HusW. 97ᵃ pl. nom. tu bydlé krzeſtane Mand. 38ᵃ, lok. u věrných krzeſtianech HusW. 95ᵇ atd.; nč. je veskrze křesťan-. Ve jménech odvozených křestěnstvo vedle křesťanstvo atp.: krzeſtyenſtwo AlxB. 6, 13, krzeſtanſtwo Pass. 299, creſtianztuo Kunh. 148b, krzieſtanſku wieru ŽWittb. Athan. 225ᵃ atd., může býti -ě- přejato z plur., odvozením od pl. nom. křestěné.
Přehláska v tvarech a odvozeninách substantiva diábel: sg. nom. diábeł; sg. vok. dieble nedoložen, odchylkou: aj dyable pyšný Pass. 321; sg. lok. dieble nedolož.; pl. nom. diebli, dieblé, ať jim dyebly neškodie JiřBrn. 643, dyebly sě sletěchu Marg. 460, odchyl, dyabli počěchu výti Pass. 351, a diable sě nezmeškají HusPost. 216ᵃ, byli sú diablee Pass. tišt. hhiᵇ; pl. lok. diebléch nedolož.; dieblík, dieblíček, diebliczek grillus Veleš., nč. diblík je m. diblík ze staršího dieblík; adj. dieblí, diebelský, w diebley zlosti Hrad. 11ᵃ, dyebelſka moc t. 12ᵃ, o dyebelſka lsti t. 25ᵃ odchyl. dyabelſke ruky Modl. 47ᵃ a j.
Také v koncovce subst. Marie (2slab.) je přehláska z -ia; ale starých dokladů pro 2slab. Marie není, byl tu tedy průběh jiný: bylo Marijě (3slab.), na př. z marigye matky Pass. 415, syn marigie Koř. Mark. 6, 3, s marigy ML. 96ᵃ se dvěma marigema t. 97ᵃ k svátým marigyem t. 121ᵇ atd., a z toho i podle toho jest i nč. Marie (3slab.) a Marie (2slab.).
2. ia, iá v kresťian a ďiábel změnilo se ztrátou jotace v a, á, slova ta zní potom křesťan a ďábel. Kdy se tak stalo, o tom poučují nás doklady. Staré kresťian- jest ve dvou nejstarších dokladech tohoto kmene, creſtian HomOp. 152ᵃ a creſtianztuo Kunh. 148ᵇ; všecky ostatní doklady
