[133]číslo strany tiskujsou z doby pozdější a jsou bez jotace, křesťan-: krzeſtan Pass. 365, krzeſtanom Modl. 92ᵃ atd. V ďiábel drží se jotace – podle dokladů dygabel PassKlem. 127ᵇ, diábel HusPost. 41ᵃ, ḋiáblem HusŠal. 6ᵃ, díabla Kruml. 181ᵃ, dijabluow ChelčP. 162ᵃ – mnohem déle, jakož vůbec v slabikách dlouhých také jinde déle zůstává než v krátkých (říkalo se již hřešiti a ještě hřiech atp.); ale vedle toho jsou již na konci XIV a na zač. XV stol. příklady bez jotace: tisíc dablow PassKlem. 126ᵇ ḋábel HusOrth. 178, ḋabel Kruml. lᵇ.
3. Koncovka přejatých substantiv -ia je změněna v č. –í.Na př. z Maria jest Maří, svatá marzy Pass. 397 atd.; a rovněž tak Samaří ze Samaria, vzata jest Samaří Br. 4. Reg. 18, 10; atp. Změna tato mohla by se vykládati přehláskou a zúžením: ia-ie-í; ale vadí tu ta okolnost, že pro -ie není dokladu ani v té době, kdy se ještě nezužovalo, vždycky jest nom. Maří a nikdy Mařie; není tu tedy změna hlásková, nýbrž na místo -ia dostalo se -í tím, že slova tato se přijala do skloňovacího vzoru paní, do něhož právem také patřila; ve vzoru tom je sg. nom. z pravidla -í (z býv. -ьji), paní atp., a toto -í dostala také tato substantiva za cizí -ia.
aj, ej
119. Ve dvojhláskách těchto bývá člen první většinou krátký, na př. v impt. stč. volaj, nč. volej; někdy dlouhý, na př. v háj, stč. sg. dat. lok. fem. téj, dobréj.
Dvojhláskami jsou jen téžeslabičné aj, ej, na př. volaj, volaj-te, volej, volej-te, háj, téj, – nikoli různoslabičné -a-j-, -e-j-, na př. vola-jí, há-jiti, ne-jeden.
V textech starších píší se dvojhlásky tyto spřežkami ay, a i, ey, ei, na př. nayprwnye Krist. 34ᵇ, naipoſlednie ŽKlem. Deut. 29, na horách tweych Pror. 65ᵇ, na hoře wyſokey t. 42ᵇ, gei (sg. akk. masc.) Pass. 380,
– někdy s označením délky, na př. na wſſelykeey huořě ſwateey Pror. 9ᵃ,
– později s -g a -j, na př. Stregcz Háj. 317ᵇ, prodag domu Br. Lev. 25, 32, geg Nudož. 36ᵃ nč. kraj, jej, zřídka s -i, heitmani TomŽ. 31 a j.
Psaní ey a eg drží se archaisticky v příjmeních Veyr, Matiegka atp.
Dvojhlásky tyto jsou dílem původní, dílem podružné.
Dvojhláska aj, áj je původní, kde také jiné jazyky slovanské mají aj nebo kde z etymologického a + j n. a + i se vyvinulo. Na př. v tajný, -stajný, hajný, vajce, krajčí, kraj, prodaj, háj, ráj; v impt. volaj, volajte atp.; v adj. veždajší, tehdajší, včerajší atp.; v superl. naj-, najlépe atd.; v zajtra ze za-j(u)tra.
Naproti tomu jest aj podružné ve střídě za ý, na př. v pajcha vznikl. z pýcha, dobraj z dobrý (srov. § 217), – v mlajší vzniklém z mlazší atp.,
– a v slovích přejatých, na př. hajtman, kajkléř, glajt atd.
![[133]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnI/00145.jpg){kind=link}