sem patří též jméno místní Napajedla, Napajedly: z kmene napája-, napájeti, utvořeno appellativum napajadło, na př. ješto sú vzešly z napayadl de lavacro Ol. Cant. 4, 2, příslušný k tomu lokal plur. byl napajědléch, odtud pak přejato ě, e také do nom. Napajedla, Napajedly; –
k témuž vzoru patří také slovesa -cěti, -zěti za psl. a stsl. -cati, -zati, pozdější -ƺati, kde c a ƺ (z) je z býv. k a g; na př. stč. klécěti stsl. poklęcati claudicare, z koř. klenk- (klęknąti č. kleknouti), stč. mizěti nč. mizeti stsl. mizati nutare, z koř. mъg- (stsl. mьgnąti, č. zdlouž. mihnouti) atd.; – je tedy náležité: klécěju, klécieš, klécěli atd., mizěju, mizieš, mizěli atd., na př. (kóň) klecie Hug. 414, klecziete claudicatis Ol. 3. Reg. 18, 21, kleciegie claudicans Koř. Žid. I2, 13, klecziely t. j. klécěli claudicaverunt ŽWittb. 17, 46, (kůň) počne kleczyeti Hrad. 132ᵃ atd., a praes, dým zmyzye Alb. 78ᵃ, nebesa zmizegj Br. Isa. 51, 6, aor. čert ihned zmyze Mart. 58ᵃ, part. diábel zmizal Adam. 200ᵃ, děťátko zmyzalo ROlC. 277ᵃ atd.; – ale vedle toho vyskytují se zde pozoruhodné odchylky podle vzoru V. 1ᵃ nebo V. 2; vyvinuly se totiž vedle mizěti také novotvary, jejichž infinitiv by byl mizati, na př. praes. žíly často zmyzagy LékB. 179ᵇ, aor. (Kristus) zmijza od jich očí Comest. 248ᵃ, part. zmizali sú evanuerunt Veleš., subst. verb. od suchosti a od zmyzanye všeho těla LékB. 172ᵇ; týmže způsobem vysvětliti jest také nepřehlasované –za- v tázati, odvozované od koř. tęg- Mikl. Etym. Wtb. 351, a -ca- ve scáti stsl. sьcati z koř. sьk- (pol. iter. posikać) t. 336; odchylka v tázati a scáti je kvalitativně stejná, jako v mizati, rozdíl jest jen časový: v mizěti-mizati děje se v době historické, v tázati a scáti je hotova již v dokladech nejstarších.
V žiehati, žiehavka atp. v. žáh- je přehláska vlivem žéci, žehl atd. Při subst. žáha, žába a j. není pro přehlásku dokladu: na př. místo žádaného adjekt. žěbí je stč. žabí, sabye dřěvce Rostl. a j. V jazyk, jahoda, javor a j. není přehlásky, poněvadž následující slabika vždycky brání, srov. § 95. Tak bylo také v stč. jáz ego; když pak odtud se -z odsulo a bylo já, byla doba přehlásky již prošla. O jěskyně v. nahoře. Vedle obyčejného jalovjest odchylkou jělov-, slepice ogelowela Alxp. 9. V pás- staž. z pojasъ zůstává -a- vždycky, poněvadž stažení je starší než přehláska a ve staženém pá- souhláska je tvrdá; totéž platí o báti, státi, staž. z bojati, stojati, proti slyšěti. Také v lázn, lázeň, slc. lazeň, pol. łaznia, jest tvrdé ł, ku přehlásce není tu tedy práva (odvozování od lьja- = líti je mylné, v. § 285).
Slova cizí, přijatá do češtiny v době pozdější, nepodrobují se přehlásce, která se před přijetím jich byla vykonala. Na př. šach, pl. lok. o šašiech.
Přehláska není v jěd nč. jed proti stsl. jadъ, není v jědł, jědu, jěł, jiezda, jěchati, jěz (subst.), jak bylo vyloženo nahoře v § 97.
Přehláska není dále v čekati vedle čakati, čep v. dial. čap, čečetka v. čečatka, stč. želud v. nč. žalud, želudek v. žaludek, pšeno v. dial. pšano,
