zi, zi- se mění v źi, źi.
412. To jest: původní tvrdé z měkčí se v ź, když následuje samohláska i, í nebo některá ze samohlásek praejotovaných (dvojhlásek) ě, ie, ia, iá, iú, buďtež samohlásky tyto původu jakéhokoliv. Žádané ź bývá změněno dále v ž; v slc., pokud toto měkčení proniklo, bývá jen ž, nikdy ź Pastrn. 135. Doklady toho jsou nč. dialektické. Na př. zi-źi, ži: źima m. zima BartD. 135 (sev.-opav.), podle Šemb. 55 (opav.) žima, žima Pastrn. 135 (slc., místy); źivać a živač m. zívati BartD. 106 a 107 (laš.); voźić m. voziti t. 106, preražic Pastrn. 135 (slc., místy), impt. veź, leź, voź (z vezi atd.) BartD. 106 (laš.); – zia-źa, ža, pak zě-źe, že a žie-žie: voźa (3. plur. m. voźá) BartD. 106 (laš.), źać (zeť stč. zěť) t.; vźać (vzíti) t., vžal Pastrn. 135 (slc., místy); o koźe, na voźe, na obraźe BartD. 106 (laš.), psáno též kozě t. 98 (laš.), na vože t. 107 (laš.). Pro některé případy nemám dokladu.
Imperativy doudlebské vož, kaž (kaziti), neblažni atp. Kotsm. 16 neklademe sem t. j. nevysvětlujeme změnou ź v ž z příčiny, vyložené při stejných tvarech téhož nářečí noš, myšli v § 398. –
Bezpochyby také ve skupeném zn- atp. měkčí se z v případech sem patřících dialekticky v ź- (jako s- v ś-, v. § 401); ale dokladu z jazyka živého pro to nemám, a na staropísmé doklady pṙiwużní HusPost. 170ᵇ, adv. żle t. 111ᵇ, pohyżdil t. 150ᵃ atp. podle § 409 není spolehnutí.
V jiných nářečích měnila se slabika zi v zy, na př. zyma m. zima atd., v. § 166.
S tím se vším srov. změnu si-śi atd. v § 401.
ze, zь.
413. 1. V ze, když -e je původní (pro e z ь nemám dokladu), mění se z v ż (z); na př. lašské praes. veźeš, veźe, veźemy, veźeće BartD. 106, vezěš t., part. voženy (z dial. vožený), slc. želený Pastrn. 135.
2. Pro ź ze zь nemám dokladu; o doudl. řežba Kotsm. 16 viz § 292. –
Srov. pol. wezie- t. j. weźe- a rzeźba, rzeźbiarz atd., a nahoře měkčení v slabikách se, sь v § 402.
Místo part. vezen říká se obecně vežen; to však není změna hlásková ze v že, nýbrž analogická, podle příbuzného part. vožen. Kde takového příbuzného vzoru nebylo, zůstalo ze; na př. říká se nalezen a nikde naležen.
ź měkké.
414. Toto ź vzniklo změkčením z tvrdého původního z v slabikách zi, zi, ze, zь, v. §§ 412 a 413.
2. ź máme dialekticky v češtině nové, zejména v nářečích východních,
