nądja stč. núza nč. nouze, ale slc. núdza; adjekt. psl. govędj- stč. govjazí nč. hovězí, ale slc. hovädzi; iterativum psl. sadjati stč. sázati nč. sázeti, ale slc. sádzať; impt. psl. vêdjъ stč. věz nč. věz, ale slc. vedz; tak bývá i v nářečích slc. na Moravě: medza BartD. 40 (hrozenk.), impt. jedz, povědz t. 38 (velick.), 39 (súch.) a j.
V češtiné ostatní vyskytuje se příklad s dz = z místo obyčejného z velmi zřídka; povědomy mi jsou jen příklady nahoře již uvedené: przyrodzenye CatoP. 3ᵃ, svého zrodzeni Lún. 1. 1666.
3. z je souhláska měkká. Ukazují k tomu jeho původ a střídnice jinoslovanské, a hlavně je toho svědectvím přehlasovací moc, kterou při něm vidíme v češtiné: stč. gen. kňaza nč. kněze, dat. kňazu nč. knězi. nom. núza nč. nouze, akk. núzu nč. nouzi atd. O přehlásce víme, že se děje jenom po souhláskách měkkých; bylo tedy z měkké, v. § 394, a) a b). Měkkost hlásky z záležela v jejím znění jakožto zubnice assibilované, v. § 396, 4.
4. Proti z vzniklému z g bývá ź. Je to zdánlivá změna z v ž, v skutku však změna g v ž. Bývá v těch případech, kde i g vůbec se mění v ž. Na př. k subst. kněz stč. kňaz je vok. kněže, koll. kněžie, adj. kněžský atd. Tvary tyto dlužno odvozovati od kmenového kъnęg-: kъnęge, kъnęgьja, kъnegьskъ, je tu tedy změna g- v ž-. Změna tato je z doby psl., viz § 248. Tudy vysvětluje se také odvozené kníže, knížek sacerdotulus vedle kněz, penížek vedle peniez, Penijžek Háj. herb., nč. penízek je odchylný novotvar; adj. peněžný; dial. (vých.-česk. a mor.) stežka Suš. 401 a j. ze stьgьka, vedle odchyl. spisovného stezka; možná že také v HusPost. 83ᵃ (cierkev) ſvitieżilá je -ži- tohoto původu m. nč. zvítěziti, srov.pol. zwyciężyć, stsl. vitęžiti.
Podle toho mělo by se také psáti sležský (z pův. sling-, Silingae, Šafař. Starož. 337 a Mikl. Etym. Wtb. 306); za to ujalo se mechanickým přivěšením koncovky -ský, -sko vzniklé slezský, Slezsko, podle nom. Sleze. Stejnou odchylkou je také Slezan m. Sležan.
5. z z dj nemění se dále spojením s -j nebo -i atd. Aby se změnilo zj v ž, jako se stalo při původním z, k tomu nebylo vlastně příležitosti, neboť změna zj-ž je praslovanská; české z nemohlo jí podlehnouti, poněvadž je samo z doby až pozdější. Proto je k nuziti (z núza) part. nuzen: ſnuzeny jsú vexati Žpod. 106, 39, přijde čas ſnuzenye Štít. uč. 155ᵇ atd.; nužen bylo by možno jen analogickým novotvořením, podle voziti-vožen, v. doleji č. 6. – Také se neměnilo zi atp. v źi atd., jako se tu měnilo původní z v ź; byloť z hláska kvality jiné, nežli z, z něhož měkčením ź vznikalo. Pozoruhodna je tato věc v nářečí lašském. Tu jest 3. pl. voźa (vozí) BartD. 106 a přaza (stč. priáza), impt. voź, veź t. 106 (za -zi) a jez, -věz, -viz t. 131 (za -zь), a rovněž tak kniz gen. kněza pl. kňazove t. 100, pyniz t., něco peniz Šemb. 172, k penizam t. 171 atd.;
