Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví. Praha, 1963.
<<<<<496497498499500501502503504>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

5. Též analogií vysvětliti jest odchylné č a ć místo náležitého c v případech následujících: v impt. peč, pečte atp. místo pec, pecte atd., podle praes. peče-; – v subst. dědič, biřič, královič místo a vedle dědic, biřic, královic; v dědič Tomsa 95 a biřič Pelzel 280 je místo -c podle palič, buřič atp., a královič je chybná novota jazyka knižného; – v BartD. 107 (laš., z Polanky u Klimkovic) čte se gen. do-kopća a lok. na-kopću; je to podle soukromého sdělení p. Bartošova osamělá zvláštnost; vznikla zajisté nějakou analogií, ale nevím jakou; podle p. Praska mluví se lašsky obecné „s kopca do kopca“.

c podružné.

c vzniká také podružně, až na půdě české a v době historické z hlásek jiných. Zejména vzniká a) z s, na př. dcka ze dska, čcti ze čsti; b) smíšením z čs, ts, dc, na př. prorocký z proročský, co ze čso, něco z něčso, nic z ničso, bohactvo (pro bohacztwo AlxH. 2, 36) z bohatstvo, děcko Us. z dětsko, dvanáct z -nádst atd. Srov. § 394, e). O změnách dska-dcka atp. viz také § 405, o míšení čs-c § 444, ts-c § 311, ds-c § 324.

Zněním bylo c podružné stejné s původním, v. § 396, 4.

c a sykavka.

Když po c, budiž toto původu jakéhokoliv, následuje opět sykavka, tu bývají – mimo obyčejnou spodobu (§ 254) – změny následující:

1. c-c a c-s splývá v c; na př. pecka dat. pecce-pece (u výslovnosti ob., méně dbalé), Vácslav-Václav.

2. splývá v č (tu možno předpokládati, že se dříve změnilo v čš, tedy postupem cš-čš-č). Na př. věí-věčí, ani jsi uiechi ani jsi menší Kunh. 148ᵃ, naywyeczeho AlxV. 127, co wyeczeho třěba trndu t. 1164, nejvěčí Šemb. 94 (domažl.) a Us.

3. Pojíc se s následujícím , (pro nemám dokladu) mění se c- v č-. Na př. věí, věčší, Uwiechzſſi t. j. věčší ApD. d; pro tvar věí není jistého dokladu, ale žádá ho etymologie (z vent-jьs-); – leemu, leččemu, k leczzczemu Kruml. 292ᵇ; – necky demin. stč. neicė, neččicě a z toho dále nečticé, neczticzie Ol. Ex. 29, 3.

4. Pro změnu c- v j-, jako je v pol. ojczyzna z oćczyzna, srbch. nojca (Vuk pís. II. 1841 str. 630) z noćca atd., neznám v češtině příkladu.

5. cs (rovnajíc se skoro = tss) mění se v ts, na př. do Frantſké země Háj. 433ᵇ, byl křižovníkem Strakonitſkym t. 440ᵇ (Háj. psává jinde -cský). – O změně cš-čš-tš atp. viz při č (§ 444). –

6. Když sykavka je před c, mění se toto v ť. Assibilata c je skoro

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2021, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2021, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2021, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 14 lety, 7 měsíci a 5 dny; verze dat: 1.1.17
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).