[735]číslo strany tiskui jeho rozbor situace v slabikách s e, o. Kulʹbakin sice nenachází řešení, ale přesvědčivě ukazuje jednostrannost dosavadních teorií o dloužení psl. e, o (především Leskienových) a složitost těchto otázek.
Rovněž V. Vondrák[26] Shrnující srovnávací obraz české kvantity podává Vondrák nejprve ve VerglSlGr. I1, 1906, 187 n.; v dalších letetch své názory propracovává a konečný jejich stav zachycuje ve VerglSlGr. I2, 1924, 217 n. se vedle dalšího ověřování a zpřesňování Jagićových zákonů zabývá již od počátku kvantitou psl. e, o a dochází k názoru, že česká délka např. v slovech vóz, bóh je podmíněna následující souhláskou (zjišťuje, že dloužení nenastává před neznělými explozívami). Některými svými závěry o změnách intonací (např. v složeném adjektivu, v gen. pl., v zdrobnělinách) předjímá Vondrák již ve svých prvních pracích pozdější teorie o psl. metatonii. Ale vcelku Vondrákovy názory dnes značně zastaraly.
Velký význam pro českou historickou akcentologii má teorie tzv. psl. metatonií, poprvé formulovaná A. Belićem (souborná práce Akcenatske studije vyšla 1914) a dále rozvíjená T. Lehrem-Splawińským (O praslowiańskiej metatonii, 1918), N. van Wijkem (Die baltischen und slavischen Akzent- und Intonationssysteme, 1923), Fr. Ramovšem aj. V jednotlivostech se pojetí těchto jazykovědců různí, jádro jejich názorů je však totéž. Ukazují, že původní dvě psl. intonace – akut a cirkumflex – se v praslovanštině za jistých okolností měnily a dávaly vznik intonacím novým: metatonií cirkumflexu vznikala podle mínění těchto jazykovědců nová stoupavá intonace, tzv. novoakutová, zatímco akut se přetvářel v novou klesavou intonaci, tzv. novocirkumflexovou. Nový akut prý vznikal také v slabikách původně jenom krátkých s vokály e, o. Teorie o metatonii objasňuje v češtině z jednotného hlediska řadu kvantitativních alternací v slovech dvouslabičných (kráva – krav, žena – žén, hlava – hláv, stár – starý atd.) a vysvětluje v mnoha případech i zachování délky v tvarech původně tříslabičných a delších, v nichž se jinak staré délky krátily (mlátíš, chválíš, píšeš, doubí, pátý, oráč mají délku z nového akutu).[27] Kritiku starších akcentologických prací podává Fr. Trávníček, RES 1, 1921, 204 n.
Teorie o metatonii velmi výrazně ovlivnila akcentologické názory Fr. Trávníčka, zvláště příslušné kapitoly v jeho Historické mluvnici. Trávníček přistupuje k otázkám českého kvantitativního vývoje po důkladném studiu dosavadních prací v tomto oboru a s bezpečnou znalostí materiálu, což mu umožnilo podat nejeden nový výklad a celkový obraz vykreslit úplněji než jeho předchůdci. Trávníček zdůrazňuje, že při zkoumání vývoje české kvantity nevystačíme jenom se zřetelem k předpokládaným přízvukovým alternacím praslovanštinv, nýbrž že je třeba přihlížet k celku paradigmatu a k vzájemnému působení různých přízvukových obměn téhož morfologického vzoru. Z tohoto hlediska osvětluje nově např. kvantitativní vývoj dvouslabičných feminin typu cena – strana (podle jeho názoru se v češtině smísila v tomto deklinačním vzoru původní barytona s oxyony). V akcentologických pracích Trávníčkových někdy ovšem vadí
![[735]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnI/00747.jpg){kind=link}