[511]číslo strany tiskunarodowe vſchima ŽTom. 48, 2, duſchie jeho t. 48, 19, wſcheho t. 48, 18, vczinyſch t. 48, 19, wſchieczkna zvieřata t. 49, 10 a j. (často v ŽTom.); wſchechny Kat. 124; tu jsú Conſchele nalezli Lún. ks. 1403, conſchelſkemu nálezu t.; – ssch (tak v otisku; v orig. bezpochyby ſſch); nezrusschyty ListVrat. 1406, zrusscheno t., Allessch t.; – sſſ: sſſtit BrigF. 68, hladasſſye MastDrk. 53; – ẛ, ṡ: tupaš Hrad. 140ᵃ (tečka přidělána později, v. Hrad. úvod, XXII), aryſtotyleṡ ŠtítOp. 399; – ſẛ: bohatec giedaſẛe a oblaczieſẛe ſe Jeron. 13ᵇ a j.; – litery ẛ a š (toto pro konec slabiky) jsou pravidlem v pravopise Husovu, na př. ẛach, wẛechno, máṡ, piṡ, ſuṡ HusOrth 181; – z toho pak uděláno ſ, š: piſeme Lit. Praef. Hieron. in Pentateuch., ſypi BrigF. 44, puſtieti LékB. 42ᵇ, geſto t. 202ᵃ; lukaš Comest. 227ᵇ, tocžiš LékB. 24ᵃ, tocziš t. 31ᵃ, totiš t. 35ᵃ, vdieláš Ben. Ex. 27, 1; a koncové -š přetvořeno také v s̈, gežis̈ (v trakt. o šesti bludiech, tišt. 1510, v. mé Příspěvky k historii česk. pravop. 129 a 181), ſlaužis̈ t., wes̈ Optat a j., v knihách tištěných švabachem dosud tak Slav. Bibl. 2, 187; – nč. š je pravidlem v písmě latinském, počnouc od Jungmannovy Slovesnosti 1820.
V textech starších píše se š někdy stejně jako s, někde se liší; o tom v. § 398.
š a sykavka.
435. Když po š následuje opět sykavka, tu bývají – mimo obyčejnou spodobu (§ 254) – změny následující:
1. š-š splývá v š. Na př. vyší m. vyšší, nawiſſi Žklem. 66ᵇ, naywyſſyeho ŽWittb. 90, 1, nawiſſij Mat. 344, když bude wyſſy AlxV. 327, wyſych waſſych EvOl. 157ᵇ, dial. vyší Btch. 440 a Us. Ale při výslovnosti bedlivější drží se šš v době staré a dosud, na př. naywys̈ſſý VelKal. 302, nebylo tiſſſſieho OtcB. 36ᵇ atd. Snaha, aby šš nesplývalo, vnukla písařům i psaní žš místo šš, na př. v wyżſſiem ŠtítOp. 317ᵃ, miesto wyżſſie t. 314ᵇ, wyzſſieho ŠtítMus. lb, ŠtítSázav. 201ᵃ, OpMus. 149ᵇ, wyzſſij ChelčP. 166ᵃ, naykrazſſieho t. 38ᵃ, zákonové mnizſſtij t. 37ᵇ, wyżſſy místo Háj. 9ᵇ a j. (u Háj. pravidlem wyżſſ-), naykrażſſy t. 331ᵃ, krażſſy vlasy t. 299ᵃ, nic krażſſyho t. 16ᵃ, naywyżſſy písař Konáč (1547) 10ᵃ, naywyżſſyho biskupa t. 11ᵇ, naywyżſſymu pánu Solf. 44, wyžſſj vel wyšſſj Drach. 62, vyžší z pravidla v Pamětech Slavatových z konce stol. XVII (Listy filol. 1888, 126–127); také psaní sš m. šš z téže snahy vyplynulo: ſusſſýho přirozenie Háj. herb. 70ᵃ. S prvým srovnati jest pol. wyższy, s druhým rus. vysšij. Domnění, že by psaní vyžší bylo vzniklo podle nižší, ježto obě tato slova často spolu se vyskytují a tím jsou sdružena, nepodává výkladu dostatečného; píšeť se nejen vyžší, ale také kražší, mnižští a také susší, mnižský, tovařižský atp. (v. č. násl.).
2. š-s mísí se v s. Na př. český m. češský, vlaský m. vlašský; a
![[511]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnI/00523.jpg){kind=link}