[501]číslo strany tisku= ts, tedy na př. sc = sts; je tu skupení souhlásky sykavé se zubnou a opět sykavou, a ze skupení takového vynechává se sykavka poslední, v našem příkladě je st za sts n. sc, v. Lesk. Handh. 46 a zde §§ 431 (zz změněno v zď), 445 (šč-šť) a 452 (žž-žď); samohláska následující je tu vždy měkká a je tedy sť za sc. Příklady: sc-sť, deska sg. dat. lok. vesce, slc. (místy) desťe vysl. desťe, slovenský plur. dial. slovenscí, z toho slc. slovenstí; cc-cť, německý plur. dial. němeccí, z toho slc. nemectí; – šc-šť, liška sg. dat. lok. lišcě, z toho dial. liště, povězte téj liſſtie vulpi Comest. 237ᵃ; poduška, podušcě, z toho dial. poduště, na poduſſtie t. 229ᵇ; čieška du. čiešcě, z toho dial. čieště, dvě czieſſtie duos cyphos Comest. 69ᵇ; měšec, plur. měšcě, z toho dial. měště, (Jidáš) mieſſtie Ježíšovy měl t. 241ᵇ; hruška, hrušcě, z toho slc. hrušte vysl. hrušťe; – žc-žť (spodobou šť), porážka, porážcě, z toho dial. porážtě, o poraztie Taterských Mill. 40 – čc-čť, slc. mačka (kočka) sg. dat. lok. mačce a z toho mačte vysl. mačťe (příklady slc. jsou z Hatt. Mluvn. 153). – Srov. stsl. dъstê m. dъscê, istêliti m. izcêliti atp.
7. Podle ruka-rucě, veliký-velicí, platiti-placen atp. žádáme také dska-dscě, nebeský-nebescí, pustiti-puscen atd. Ale místo sc, které tu býti mělo z sk a stj, jest šč (stč.), šť (nč.): dska sg. dat. lok. stč. dščě, nebeský pl. nebeščí, pustiti-puščen atd. Žádané sc je již v nejstarších dokladech změněno v šč. Srov. stejnou změnu zg v žď místo žádaného zď v §§ 376 a 431. Odchylky nč. desce m. dščě, dial. nebescí, nebestí m. nebeščí atp. vznikly analogií a jsou původu pozdního, v. § 367.
c se mění v ť.
424. 1. Obecně pronikla tato změna ve jménech Břětislav a František, za starší Břěcislav a Francišek: brziecziſlaw Hrad. 14ᵃ, brzyeczyſlaw DalC. 41 atd. a Brzyetyſlaw Pass. 314, 316 a j., francyſſek Pass. 538 a frantiſſek t. 539.
2. Dialekticky vzniká ť za c – zvratnou analogií – tam, kde ť se mění v ć (c, č): místo ťichý, dáťi říká se dial. ćichý, dáći, n. cichý atd. (v. § 308), náležité ťichý, dáťi zůstává však v povědomí též (jako archaismus, nebo vlivem nářečí sousedních nebo jazyka spisovného), jest tedy vedle sebe stejnoplatné ťichý, dáťi a ćichý, dáći, a podle toho vzniká naopak také k náležitému cihła, řéci analogické ťihła a řéťi atp. Doklady toho jsou v dialektických textech starých a v nářečích novočeských. Na př. na tyeſtye a na poli AdmontB. 135ᵇ m. na-cěstě; – tieſarz Kat. verš 1263 m. ciesař, t. 1271, t. 1281, t. 1313, t. 1389, t. 1471, zlý tieſarzy t. 1217, tobě tieſarzy t. 1434, věz tieſarzu t. 1232, za tieſarze t. 236, k tyeſarzowy t. 1476, tieſarzowo rozkázanie t. 214, za tyeſarzowu t. 3194, na tieſarſtwye 1429 (ve vydání 1860 bývá tu místo rukopisného
![[501]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnI/00513.jpg){kind=link}