[515]číslo strany tisku439. České ž je dílem dochováno z praslovanštiny, na př. vožen psl. voženъ z vozjen-, vok. bože psl. bože z bože atd., – dílem vyvinulo se později, na př. stč. dat. lok. mieždě z *mêzzê; – srov. § 433.
Píše se literami a spřežkami z, na př. znazil t. j. snažil Greg., ziuotem HomOp., ziuot Kunh. 146ᵃ, zaloſtne t. 150ᵃ (v Kunh. jen toto), ziuota ŽGloss., zen messis AlxH. 11, 34 a j. (v AlxH. devětkrát), zadal AlxH. 7, 4 a j., ziwa AlxBM. 1, 42 a j., boze ŽKlem. 5, 3 a j. atd., litera z je pak pravidlem až do liter známkovaných pravopisu Husova a bratrského; – ſ, na př. priloſi ſe Greg., baſant MVerb., ot nehoſe Ostr., ſiuot HomOp., boſe Kunh. 150ᵇ, yeſe t. 147ᵇ (často v Kunh.), leſala AlxH. 2, 9 a j. (v AlxH. 15krát), zboſie AlxB. 1, 8 a j. (v AlxB. pětapadesátkrát); boſe AlxBM. 7, 38 a j. (v AlxBM, pětapadesátkrát); v textech pozdějších jsou příklady řídké, ponyſil ŽKlem. 43, 20, wſenu MastDrk. 37, pod krzyſem Vít. 53ᵃ, muſytze virago t. 92ᵇ atd.; – ſſ na př. yeſſ MVerb., ſſerucha t., kaſſdy AlxH. 9, 27 a j., AlxBM. 7, 23 a j., ponyſſen ŽKlem. 88, 16, pohrziuſſen t. 68, 3; – s, velmi často a dílem z pravidla v některých textech ze sklonku XIII a poč. XIV stol., na př. kase t. j. káže AlxH. 5, 3, drase t. 5, 4 a j. (v AlxH. 185krát mezi 226 případy), senucz AlxB. 1, 25 a j. (tu 113krát, a nikdy uprostřed slova), siuot AlxBM. 8, 32 a j. (tu 151krát a nikdy uprostřed slova), siwot ApŠ. 141, saba ApD. d, sena Jid. 105 atd., a podobně v Pil., svD. a LMar.; jinde bývá tak psáno sporadicky: iehos Ostr., cdis Kunh. 147ᵇ, gens Vít. 100ᵃ atd.; – zz, na př. mozzem Štít. ř. 78ᵇ, gyzz t., proti nyemuzz t. a j. (často ve Štít. ř.), kdyzz Vít. 106ᵃ, bozze t., yakozz Kruml. 231ᵃ, zzadal t. 255ᵇ a j. (často v prostřední části Kruml.), kdyzz Ol. Gen. 7, 6, yamzzto t. 2. Reg. 15, 20 a j. (často v Ol.) atd.; – ż, podle pravopisu Husova, na př. żena, żák, leż atd. HusOrth. 182, kdyż Comest. 191ᵇ, obleżechu t. 28ᵇ atd.; ve żwati Hrad. 127ᵇ je tečka přidělána později (Hrad. úvod str. XXIV); – ź a ž, pozdější obměnou za ż, źediecz ſie ŠtítMus. 99ᵃ a j., žakowſtwa BrigF. 19, žiezen t. 35, žadoſti t. 20, leže t. 43, kuože Comest. 34ᵇ, leže t., že LékB 17ᵇ, když t. a j. (často v LékB.); známkovaná litera je v tiscích Troj., Ben., Háj., Br. atd. a dochovala se v podobě ž do písma novočeského; – od XV stol. psána také spřežka zi, zvláště pro literu velkou, na př. zie geſt Lit. 1. Reg. 18, 15, t. 28, 23, přielbici zieleznu t. 17, 38, zieny ſwe t. 30, 30 a j. (jotace v slabice bývalé zě již není, du. twogi noze t. 2. Reg. 3, 34), zie t. j. že NRada 41, Háj. 121ᵃ, Konáč (1547) 78ᵃ a j., zienich Optat (vedle zě = že 8ᵃ, 29ᵇ a j.), Ziatecký Háj. 67ᵃ, Ziateč VelKal. 269, Zioffie t. 47, Ziofigi Háj. 122 atd.
![[515]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnI/00527.jpg){kind=link}