[510]číslo strany tisku(proti roditi-rozen), ty vieš hyzdzenie mé ŽKap. 68, 20, hyzdzenye čakalo srdce mé t. 68, 21. –
5) Konečně jest ž podružné, v případech stejných jako je podružné z v § 394, e), a také původu jako toto pozdějšího a podobného, na př. slc. striga-stridžisko, dial. džedžina, džgať (cpáti), spodob. prodž-bych atd., v. § 450.
Strany znění jest jen o prvotném ž třeba výkladu. Jako c asi = ts a č = tš a jako jsme položili z = dz, tak jest i znění ž = dž. Výklad ten má podporu v tom, że také podružnou změnou z g vzniká hláska dialektická téhož znění dž (= podružné ž), na př. striga-stridžisko, flágať-fládžu atp. (v. doleji § 450), a dále v tom, že se jím dobře vysvětluje -ď- pronikající v jistých obměnách této hlásky, na př. v roždie z *rožžie (= roždžie, odsutím druhé sykavky je roždie) z rozg-, zabřěžděnie z -břěžž- (= břěždž-) z brêzg-, atd. Srov. § 396 č. 5. Časem oslabuje se a zaniká v prvotném ž člen zubný a znění je pak = ž, na př. vok. kъnęže pův. = dže, potom = že.
O hláskách těchto jednotlivých v. §§ násl.
š.
434. české š je dílem dochováno z praslovanštiny, na př. nošen psl. nošenъ z nosjen-, vok. duše psl. duše z duche atd., – dílem vyvinulo se později, na př. veš omnis stsl. vьsь, pl. nom. nebeščí vedle sg. nebeský atd.: – srov. § 433.
Píše se literami a spřežkami: ſ, s (toto zvláště na konci slova), na př. utiſi Greg.; ſidlo, craboſca, olſe MVerb.; uuſeho Kunh. 147ᵃ, cynis t. 147ᵇ; ſcodna proměna Túl. 28ᵇ; ciniſ, das ŽGloss.; woyſchze AlxH. 1, 12; budeš AlxBM. 3, 6, zbudeš t. 3, 7; uſliſyte Hrad. 1ᵃ, bydlis t. 6ᵃ; rozkoſ UmR. 153, tepes t. 144; duſiu ŽKlem. 7, 6, uſlis t. 5, 4; – z (velmi zřídka), na př. mzicze ŽGloss., zamyzlen(ie) AlxH. 9, 6, wziczkni ŽKlem. 71, 17, rozkozne t. 108, 21; – ſſ, na př. kaſſel, vſſati, weſſ MVerb.; naſſe Ostr., HomOp.; uurozkoſſi Kunh. 151ᵃ; byeſſe ŽGloss.; wſſu vlast AlxH. 1, 1, wſſiczi t. 2, 7, wſſeczko t. 2, 23 a j. (v AlxH. 115krát, pravidlem); proſſiu ApŠ. 136; naſſ ŽKlem. 11, 5, duſſie t. 11, 5; drzieſſe Hrad. lᵇ; atd., tak většinou a pravidlem až do nč. š; – ss, ssezt AlxH. 7, 38 (mám jen tento příklad); -- ſs (na konci slov), na př. zwieſs NRada 1681, maſs t. 1364, kazijſs Ben. Gen. 18, 18; – sſ, slanin sſkwarzenych Vít. 105ᵇ; zvláště pro Š začáteční, na př. Sſat Optat, hraběte Sſpiſkeho VelKal. 193: – ſz, na př. z pozluſzenztwim AlxH. 3, 18, kurſzitem t. 3, 31; po wſzem AlxM. 5, 7; ſzeſty GalDl. 1ᵃ, wſze t., waſzet. lь, naſz t.; – ſch, na př. ſchal AlxH. 1, 31; tyeſchczie AlxBM. 7, 39; Sliſchte to wſchiczkny
![[510]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnI/00522.jpg){kind=link}