[504]číslo strany tiskudílem mění se v hlásku jinou, zejména častěji v č, na př. ve slovích čber stsl. čьbrъ m. čьbьrь, ze sthněm. zubar, zwibar Mikl. Etym. Wtb. 38; – Čeněk z lat. Vincentius; – čep, czep Rozk. 2889 a j., ze sthněm. zapfo, Zapfen (Kluge 393, nejisto podle Mikl. Etym. Wtb. 32); – čibr, čubr (rostl.) z lat. ciperus, czibr ciperus Rostl. 11ᵃ– činže ze stněm., zins, Zins, a toto z lat. census; – čišeti z něm. zischen; – stč. čisterna z lat. cisterna, z cżiſterny Kruml. 365ᵃ, Ol. Gen. 37, 28, czziſternu Ol. Ekkl. 12, 6, cžiſterny ChelčP. 113ᵃ, čiſterny Br. Isa. 36, 16, t. Jer. 2, 13 atd.; změněno v nč. cisterna vlivem lat.; – čuba ze střhněm. zûpe Hündin; – stč. lančě, rozedmú lanczze své v srpy EvOl. 203ᵃ, jeden (rytíř) lanczzy bok jeho otevřel t. 265ᵃ, ze střhněm. lanze, a toto z stfranc. lance, lat. lancea; – stč. Mečě jm. míst. Metz, (tělo svaté) do meczye (nesli) Pass. 332 (psané tu -czye je = -čě), k mieſtu Meczy t. a j.; – pomoranč něm. Pomeranze, střlat. pomarantia (z ital. pomo a arancia, arancia = franc. orange, Kluge 265). – Také subst. číž, čížek odvozováno z němčiny Mikl. Fremdw. 82; ale Kluge 395 vykládá něm. Zeisig střhněm. zîsec, zîse naopak z polštiny a češtiny. – Knižné zinek není z něm. Zink Kluge 397, nýbrž z lat. zincum. –
V slovích přejatých starších je po cizím c přehláska jako po domácím; na př. tanec gen. tancě, verb. tancěvati, tancziewaty Hrad. 96ᵇ; špicě, ſſpyczie Pulk. 57, Nom. 69ᵃ atd. Naproti tomu přehláska nebývá v slovích, jež jsou přejata v době mladší, když totiž pravidlo o přehlásce již nevládlo, na př. plac gen. placu lok. na place Us., kloc gen. klocu Us. atd. V některém pak slovu přejatém usus kolísá, a jest na př. palác gen. palácě i palácu, ſ palaczie Pulk. 112ᵇ, okolo toho palaczu Lobk. 6ᵃ. –
Změnám dalším podrobuje se c v slovích přejatých, jako v domácích. Na př. Mohuc, mohucz město Pil. a t. j. mohuc (-č bylo by tu psáno -chz), do Mohuce Háj. 148ᵃ, sjezdiv Mohucy t. 149ᵃ (fem.), a mohučský, Petr mohuczſky Hod. 84ᵃ; tanec a tanečník, tančiti; špicě a špička, špičatý; atd.
c se přisouvá.
427. 1. Dialekticky říká se jednúc m. jednú, jednou, po-druhúc, po-inúc (jindy), nekerúc (někdy) BartD. 16 (zlin.); po-druhúc Kulda 1. 38; – pěknějc, hloupějc, dálejc, vícejc atp. m. pěkněj’, pěkněji atd. Us. a Kotsm. 15, mýt. 333 a 335; – zasejc z dial. zasej m. zase. – Přidávané tu -c je stejné se srbch. -ć, jednoć jednou, rus. -či, troiči třikrát mrus. tryčy, tedy z pův. -tji, v. Mikl. II. 204–205. V češtině od číslovek násobných přešlo také jinam, zejména k adverbiím, zvláště v komparativě.
2. Doudlebsky a j. říká se neškulic Kotsm. 15 m. neřku-li; buď
![[504]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnI/00516.jpg){kind=link}