[470]číslo strany tiskunynějších, v. §§ 308 a 321. V textech starých bývá za ć, dź psáno c (t. j. litera nebo spřežka, která znamená c) a dz, a v nářečích slyší se vedle ć, dź také c, dz, a také č, dž, tedy vedle ćicho, dźedźina také cicho, dzedzina, a také čicho, džedžina; hledě k základnímu ť, ď myslím, že střidnice původní – stč. i dial. nč. – tu jsou ć, dź, a z těch že se vyvinulo dále také jednak c, dz, jednak č, dž. Hlásky tyto jsou ovšem vesměs měkké.
e) Porůznu a v případech jednotlivých přibyly ještě také assibilaty podružné c, ȥ.
Podružné c vzniklo dílem z s, na př. stč. dcka m. dska (deska). – dílem smíšením, na př. v bohactví z bohatství, dvanáct z dvьnádst, nic z ničs atp., – dílem přibylo v slovích onomatopojických, na př. cupati, capati atd., – a v slovích přejatých, na př. tanec, palác, plac, tucet, couvati atd.
Podružné ȥ je v nářečích slovenských tam, kde jinde je pravidlem z proti h a kde slovo základní má g; na př. proti dat. noha-noze je striga-stridze, muziga-muzidze atd. Nikoli za staré, nýbrž za podružné pokládám toto ȥ, poněvadž i slova, ve kterých se vyskytuje, jsou původu vesměs pozdějšího. A vznik jeho vysvětluji si z analogie: k musika je dat. musice atd., k temnému -k- je assibilata temná -c-, a to vede k tomu, aby k jasnému -g- byla příslušná assibilata jasná, a to jest -ȥ-, tedy muziga-muzidze. – Jiné podružné ȥ máme na př. v nic-déle, když provedeme spodobu a vyslovíme nidz-déle, – a dále v dial. dzedzina místo dźedźina (dědina) atp. –
Proti podružnému c, ȥ jsou tytéž assibilaty v případech a) a b) prvotné. –
395. Vývojem vyloženým v § předešlém vyvinuly se a jsou v češtiné historické úhrnem tyto sykavky:
prosté:
temné s, ś,
jasné z, ź; –
assibilaty:
temné c, ć (z ť) a
jasné ȥ (dz), dź (z ď).
O původu těchto hlásek ukázali jsme v témž § toto:
1) s je každé z doby psl., na př. les psl. lêsъ. –
2) z je původu dvojího a vlastně trojího, totiž:
a) z doby psl., na př. vóz psl. vozь;
b) ze staršího ȥ, kteréž zase jest
jednak z psl. ȥ (z g), na př. kněz ze staršího kňaȥ psl. kъnęȥь, –
jednak z psl. dj, na př. nouze stč. (před přehláskou) núȥa psl. nądja. –
![[470]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnI/00482.jpg){kind=link}