Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví. Praha, 1963.
<<<<<476477478479480481482483484>>>>>
Skrýt ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

[480]číslo strany tiskuReg. 22,12. ſſczeſtnyegie Štít. ř. 40ᵇ, ſſczeſtijczko Štít. ř. 123ᵃ; ſſtyaſtny Štít. uč. 60ᵃ a j.; kombinací obojího tohoto způsobu vzniklo pak psaní: zſſczaſtney tváři KristB. 5ᵇ, k zſſczeſtij Štít. ř. 29ᵇ. Rovněž tak bylo a měnilo se stč. sčědie z iz-čędьje posteri: sč-, zchzedye Pil. c; šč-, ſſczyedye Pror. Dan. 11, 4, jim i ſſczyedi jich Ol. Lev. 17, 7.

3. Když jest mezi samohláskou a souhláskou sykavou, mění se s v j. Srov. změny stejné sykavek jiných v §§ 417 č. 4, 437 č. 4, 440 č. 2 a 444. Při s mám však doklady jenom pro případy sz-jz a ss-js: přes-zimu doudl. přej-zimu Kotsm. 18, pros-za nás doudl. a laš. proj-za nás t. a BartD. 108; přes-sebe doudl. vem něco přej-sebe Kotsm. 18, budeš zas-s náma doudl. zaj-s-náma t., stč. chtieše Ježíše gfieny strčiti ML. 50ᵇ t. j. Ježíše-j-sieni m. -s-sieni. Srov. pol. wiejski m. wieśski.

Jiné zmény souhlásky s.

1. Předložka s- se mění dialekticky v z před hláskami indifferentními; viz § 254. Dále bývá změněno

2. s v c, zejména:

a) sk v ck. To bývá porůznu v příkladech jednotlivých, jako sketa, cketa: czketa NRada 1422, -ský, -cký: vévoda ſaczky Pulk. 49ᵃ, sacký podkrk. 51, Sacko t., zicknej t. Častěji to bývá, když před -sk je souhláska, tedy ve skupinách rsk (řsk), na př. doudl. mořckej Kotsm. 14; -lsk, na př. doudl. selckej, polckej Kotsm. 14; – nsk, na př. konczkych kostí LékB. 223ᵃ; vojanckej, plzencký pjivo Kotsm. 14; plzencký, berouncký Šemb. 22 (středočesk.); łoncký, koncký, slovencký, pohancký BartD. 65 (val.); koňcký, žencká t. 87 (stjick.); – tsk, na př. ſſcariotczkee vlasti Jid. 9, ſwietczke mdlobě PulkLobk. 435, ſwietczkych Brig. 17ᵃ, na ulici myeſtczke civitatis Ol. Súdc. 19, 5, v mieſtczke bráně t. Gen. 19, 1, ostatky myeltczke Ol. Num. 24, 9, kontaminací tsk a tck vzniká pak psaní tcsk: ſwietczſka vuole PulkLobk. 434, mezě mieſtczſke Ol. Num. 35, 26; – dsk: dczky Řád pz. 10, NRada 679, Apoll. 137ᵃ, dczku Pulk. 146ᵃ, ChelčP. 271ᵃ, na dczkach Koř. Act. 27, 44 a j.; kontaminací dsk a dck vzniká opět psaní dcsk: dczſky Ol. Ex. 26, 15, tu dczſku t. 25, 20, dczſkami t. 32, 19 a j.; – vsk, msk, na př. cerhovcká věž Šemb. 22 (stř.-česk.), morafcká zem Kotsm. 14 (doudl.), kouřimckej t.; – čsk, žsk, šsk na př. lowechzckym rozdielem Pil. b, božcký Us. stř.-česk., damaſczkych EvOl. l05ᵃ.

b) st v ct. To bývá v dial. inf. vect, plect, ukract BartD. 56 (dol.) m. vésti atd., véct, kvéct, pléct, hňéct, mňáct (másti, ḿásti) t. 14 (zlin.) a j., vlivem zubnic kmenových: místo vésti je vect = ved-sti podle vedu atd. Častěji to bývá v stč. ve skupení čst: trojie chzcty ApD. d (m. čsti), s velikú chzctyu ApŠ. 117, v hojnéj chzcty Pil. b, všie chzcty̆ LMar. 17, we chzcty Jid. 125, adj. chzctny AlxBM. 2, 18 adv. chzctnye ApD. c,

X
 
logo ÚJČCopyright © 2006–2021, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2021, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2021, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 14 lety, 11 měsíci a 12 dny; verze dat: 1.1.18
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).