[364]číslo strany tisku1. Král. 18, 17, žałm Žalm. 63, 1, žałtář t. 81, 3, žołd 4. Král. 25, 11 atd., – a alfa Zjev. 21, 6, lampy Ex 30, 8, lucerna Job. 18, 6, palác 3. Mach. 4, 46, paláce Jer. 6, 5, w placu 1. Esdr. 9, 6, ſſlakem poražený Luk. 5, 18, ſſlakował fem Sir. 51, 21, zplundrował Jud. 1, 11 atd. –
błesk, łesk, łest.
282. Slova tato a jejich odvozeniny jsou z býv. blьsk-, lьsk-, lьst-, měla by tedy míti l; ale vyvinulo se odchylné ł a odchylka stala se pravidlem.
Že bylo původně blьsk-, toho svědectvím jest ê v subst. blêskъ (stupňováním) a i v iterativu stsl. bliskati, bliscati (zdloužením). Ale v slovanštině západní (a v maloruštině) vyvinulo se błysk-: pol. błyskać, błysnąć, błyszczeć, hluž. a dluž. błysk atd., a tak i v češtině: błýſkánj Br. Žalm. 97, 4, t. 77, 19, błyſſtěti ſe t. Job. 18, 5, błyſſtjcj ſe t. 76, 4, błeſku 2. Král. 23, 13, nč. ob. blejskati se atd. Dialekticky udrželo se li, bliskat BartD. 10 (zlin.). V blisk-, błysk- změněno zároveň i v y, v. § 166, 1.
Stejná změna stala se s lьsk-, vedle stsl. lьštati sę splendere, pol. lsnąć się atp. je pol. łysknąć się a č. łesk-, łsknu-: běłoſt łſknutá Br. Lev. 13, 28, łeſknutj t. (výkl.), łſknau ſe t. 13, 25.
Za lь v psl. lьst- je v pol. a luž. l, pol. leść, lściwy, hluž. Lesć, ale v češtině je dotvrzeno ł: łeft Br. Jer. 14, 14, łſti t. 23, 26, ke łſti Job. 31, 5, łſtiwé 3. Král. 2, 5 atd.
ł se mění v u atp. (obalování).
283. V některých nářečích vyslovuje se ł jako u, na př. péku m. pekł BartD. 28 (záhorsk.), nebo jako hláska „mezi u a v“ t., tedy = ṷ, na př. buato m. błato, mýdvo m. mýdło. Na Moravě říkají této výslovnosti obalování.
V Čechách proniká tato změna poněkud jenom v nářečí doudlebském, kdež místo chłum říká se chuum a chum, a podobně kupko m. kłubko, oumara m. ałmara, šeu m. šeł, dau m. dał, viděu m. viděł atp. Kotsm. 20. V Čechách severovýchodních říká se kořauka m. kořałka, vrdlouhat m. v-hrdło-łhát ČČMus. 1864, 337, místy také na-užici m. na-łžici, spoutnout ze spohłtnout.
Na Moravě jest „obalování“ známo více méně ve všech nářečích východních. Na př. v nářečí záhorském mluví se: suza místo słza, žutý m. žłtý (žlutý), dúhý, stúp m. dłhý, stłp: nésu, péku, védu m. nesł atd.: uáska, buato, uechtat, uopata, muyn m. łáska atd.; křičau, šeu, smiu sa, byu m. křičał atd.; puh uh, úka m. puuh, uuh, uúka a toto m. płuh, łuh, łúka atd. BartD. 28; stodova m. stodoła, mýdvo m. mýdło, skvo m.
![[364]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnI/00376.jpg){kind=link}