Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví. Praha, 1963.
<<<<<360361362363364365366367368>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

1. Král. 18, 17, žałm Žalm. 63, 1, žałtář t. 81, 3, žołd 4. Král. 25, 11 atd., – a alfa Zjev. 21, 6, lampy Ex 30, 8, lucerna Job. 18, 6, palác 3. Mach. 4, 46, paláce Jer. 6, 5, w placu 1. Esdr. 9, 6, ſſlakem poražený Luk. 5, 18, ſſlakował fem Sir. 51, 21, zplundrował Jud. 1, 11 atd. –

błesk, łesk, łest.

Slova tato a jejich odvozeniny jsou z býv. bsk-, sk-, st-, měla by tedy míti l; ale vyvinulo se odchylné ł a odchylka stala se pravidlem.

Že bylo původně blьsk-, toho svědectvím jest ê v subst. blêskъ (stupňováním) a i v iterativu stsl. bliskati, bliscati (zdloužením). Ale v slovanštině západní (a v maloruštině) vyvinulo se błysk-: pol. błyskać, błysnąć, błyszczeć, hluž. a dluž. błysk atd., a tak i v češtině: błýſkánj Br. Žalm. 97, 4, t. 77, 19, błyſſtěti ſe t. Job. 18, 5, błyſſtjcj ſe t. 76, 4, błeſku 2. Král. 23, 13, nč. ob. blejskati se atd. Dialekticky udrželo se li, bliskat BartD. 10 (zlin.). V blisk-, błysk- změněno zároveň i v y, v. § 166, 1.

Stejná změna stala se s lьsk-, vedle stsl. lьštati sę splendere, pol. lsnąć się atp. je pol. łysknąć się a č. łesk-, łsknu-: běłoſt łſknutá Br. Lev. 13, 28, łeſknutj t. (výkl.), łſknau ſe t. 13, 25.

Za v psl. lьst- je v pol. a luž. l, pol. leść, lściwy, hluž. Lesć, ale v češtině je dotvrzeno ł: łeft Br. Jer. 14, 14, łſti t. 23, 26, ke łſti Job. 31, 5, łſtiwé 3. Král. 2, 5 atd.

ł se mění v u atp. (obalování).

V některých nářečích vyslovuje se ł jako u, na př. péku m. pekł BartD. 28 (záhorsk.), nebo jako hláska „mezi u a v“ t., tedy = , na př. buato m. błato, mýdvo m. mýdło. Na Moravě říkají této výslovnosti obalování.

V Čechách proniká tato změna poněkud jenom v nářečí doudlebském, kdež místo chłum říká se chuum a chum, a podobně kupko m. kłubko, oumara m. ałmara, šeu m. šeł, dau m. dał, viděu m. viděł atp. Kotsm. 20. V Čechách severovýchodních říká se kořauka m. kořałka, vrdlouhat m. v-hrdło-łhát ČČMus. 1864, 337, místy také na-užici m. na-łžici, spoutnout ze spohłtnout.

Na Moravě jest „obalování“ známo více méně ve všech nářečích východních. Na př. v nářečí záhorském mluví se: suza místo słza, žutý m. žłtý (žlutý), dúhý, stúp m. dłhý, stłp: nésu, péku, védu m. nesł atd.: uáska, buato, uechtat, uopata, muyn m. łáska atd.; křičau, šeu, smiu sa, byu m. křičał atd.; puh uh, úka m. puuh, uuh, uúka a toto m. płuh, łuh, łúka atd. BartD. 28; stodova m. stodoła, mýdvo m. mýdło, skvo m.

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2021, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2021, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2021, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 14 lety, 7 měsíci a 9 dny; verze dat: 1.1.18
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).