Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví. Praha, 1963.
<<<<<740741742743744745746747748>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

a) Po denazalizaci ę bylo ä jen v těch postaveních, kde bylo původně ę (pät', sagnút'i apod.). Za staré 'a, ьja, ěja bylo 'a (bratŕa, smát'i śä, čas, duša).

b) V další fázi přešlo 'a, za nímž nenásledovala tvrdá souhláska (tedy i 'a na konci slova), v ä (słyšali > slyšäli, smáťi sä > smaťi śä, bratŕá > bratŕä, duša > dušä). Naopak ä před tvrdou souhláskou se změnilo v a (śagnúťi > śágnúťi, kuŕäta > kuŕata), vyjímaje ta slova, v nichž po ä následovalo k (zůstalo např. jäk – viz výše).

Vlastní přehlásku ä > ě, jež znamená likvidaci fonému ä, vysvětluji rozporem mezi existencí souhláskové měkkostní korelace a strukturou vokalismu, který s fonémem ä měl vlastně také měkkostní korelaci – samohláskovou. V jazycích s měkkostní korelací souhlásek nejsou totiž pro měkkostní korelaci samohláskovou příznivé podmínky, poněvadž artikulace samohlásky se do značné míry přizpůsobuje předcházející měkké nebo tvrdé souhlásce, čímž se zastírá rozdíl mezi předními a zadními samohláskami. Stará čeština rozřešila tento rozpor ve prospěch měkkostní korelace souhlásek a měla po změně ä > é trojúhelníkový systém jednoduchých samohlásek s protikladem samohlásek labializovaných a nelabializovaných (a stálo mimo tuto korelaci):

i e a o u

Naše poznámky o dalších českých přehláskách (14. stol.) ukáží, že právě svým vztahem k měkkostní souhláskové korelaci se přehláska ä > ě zcela od nich liší, že ji tedy nelze dávat do jedné řady s nimi, jak se to obvykle děje.

V datování změny ä > ě nenastaly větší změny. Bergmann nalezl v listinách Friedrichova Codexu doklady Iesutboricih, Iesutboricensi již z r. 1131, ale zato doklad cělenie (i pjętikostie, jejž Gebauer neuvádí) z Pražských zlomků hlaholských je třeba škrtnout (Mareš, Slavia 28, 132 n.). Datování přehlásky ä > ě do 12. stol. není však zcela jisté. Jestliže je správný náš výklad o dvou fázích, v nichž tato přehláska probíhala, může objevení se grafiky e (popř. vzácného ea) znamenat také období, kdy na místě pozdějšího ě bylo ještě veskrze ä. Jistý terminus ante quem pro změnu ä > ě je tedy až objevení se spřežky ie, ye. Je však krajně nepravděpodobné, že by se změna ä > ě byla provedla až koncem 13. stol., a to proto, že tato změna předpokládá ještě pevnou měkkostní korelaci souhlásek, kdežto konec 13. stol. znamená již začátek zániku této korelace.

4. Změna g > h

Chronologie vzniku h, již uvádí Gebauer (I, 456), byla dalším bádáním zpřesněna; v listinném materiále je nejstarší doklad Bohuslaus již r z. 1169 (Bergmann, LF 48, 1921, 237 n.).

Také Gebauerův předpoklad, že změna g > h proběhla přímo, byl záhy korigován závažným zjištěním, že mezi oběma vývojovými

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2021, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2021, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2021, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 14 lety, 7 měsíci a 4 dny; verze dat: 1.1.17
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).