korelace, kdy se analyticky vyjádřený měkkostní příznak začal chápat jako souhláska j a spojení pi, bi… se stalo bifonematickým (p + i, b + i...). Asynchronní palatalizace labiál se významně projevila později při tzv. ztrátě jotace (viz dále) a zanechala výrazně stopy v českých nářečích (např. jihočes. holoubjata, bjič, březjovák apod.). – Gebauer mnohdy ještě nevidí těsnou souvislost jotace s labiálou, přiřazuje jotaci k následujícímu vokálu a mylně v ní vidí svědectví o prejotaci samohlásek a, u.
C. VÝVOJ OD ZÁNIKU MĚKKOSTNÍ SOUHLÁSKOVÉ
KORELACE
Období od konce 13. stol. až do konce stol. 15. je obdobím pronikavých změn, které mění celou povahu vztahů uvnitř fonologického systému. Všechny tyto změny spolu těsně souvisí (k odhalení jejich souvislosti přispělo použití fonologických metod) a tvoří souvislý řetěz, jehož počátek je v zániku měkkostní korelace souhlásek. Výsledkem tohoto řetězu změn je dnešní hláskový systém většiny českých nářečí i spisovného jazyka. Po období, jež jsme nazvali „přechodným“, v němž stahování a zánik jerů určily charakter fonologického systému staré češtiny do konce 13. stol., znamená 14.–15. stol. další převratné období v českém fonologickém vývoji.
1. Zánik měkkostní korelace souhlásek
Zánik souhláskové měkkostní korelace se klade asi k r. 1300 (Trávníček, HistMl. 204). Pro toto chronologické určení mluví, jak vyložím dále, také samohláskové změny, které jsou následkem zániku souhláskové měkkostní korelace, tj. především přehláska 'u > i, diftongizace ó > uó a s ní spojená ztráta jotace. Je ovšem třeba mít na paměti, že zvláště z hlediska fonetického je zánik měkkostní korelace proces poměrně dlouhodobý, stopy v původní měkkosti nebo naopak tvrdosti souhlásek jsou dosvědčeny v památkách ještě i v 15. stol. a později.
Při zániku souhláskové měkkostní korelace splývají všechny měkké párové souhlásky kromě l s příslušnými párovými souhláskami tvrdými (b, p, v, m, d', t', ń, ź, ś > b, p, m, v, d, t, n, z, s). V dvojici l – l, nedochází pouze k depalatalizaci l, nýbrž i ke změně l – obě souhlásky splývají v tzv. l středním. Beze změny zůstávají palatály ť, ď, ň a vibranta ř, tj. měkké souhlásky nepárové. Pro souhláskový systém znamená zánik souhláskové měkkostní korelace (počítáme-li f) ztrátu 11 měkkých fonémů, tedy podstatné snížení počtu souhlásek.
Protiklad měkkosti nezanikl u všech souhláskových dvojic současně. Velmi příznačný je fakt, že se nejdéle udržel u souhlásek l' – ł.
