oves i ovos; orьlъ č. orel, slc. orol; osьlъ č. osel, slc. osol; lьnъ č. len, slc. len, lan; atd. Srov. Pastrn. 96–99 a 83–84. Za ь jest náležitá střídnice e; kde je za ně o nebo a, tam dostalo se analogií. O lahký za č. lehký a stsl. lьgъkъ v. § 52, a).
58. Psl. ъ, ь má tedy mnohdy náležitou střídnici, a mnohdy zaniklo a střídnice za ně není žádná. Stran té věci pozorujeme v češtině od pradávna jisté pravidlo. Při výkladu jeho rozeznáváme dvoje případy, totiž: I. případy, kde při ъ, ь byla v téže slabice souhláska jiná než r, l, a II. případy, kde při ъ, ь byla souhláska r, l.
I. Při psl. ъ, ь byla souhláska jiná než r, l. Tu jest podle pravidla za psl. jer v češtině střídnice jen tam, kde byly vedle sebe slabiky jerové dvě nebo více. Kde byla slabika taková jen jedna, zaniklo jer beze stopy; na př. psl. synъ č. syn, kostь-kost, kostьmi-kostmi, božьstvo -božstvo, služьba-služba, dъmete-dmete, tьnete-tnete, sъpati-spáti, mьstivъ -mstivý atd. Kde byly vedle sebe slabiky jerové dvě nebo více, zanikalo jer v slabikách lichých (první, třetí…, od konce počítajíc) a byly náležité střídnice v slabikách sudých; na př. sъnъ-sen, dьnь-den, dьnьsь-dnes, šьvьcь-švec, šьvьcьmь-ševcem, sъ-šьvьcьmь – stč. s-ševcem, atd. O věci této srov. doleji položený výklad o jerovém e § 137.
II. Při psl. ъ, ь byla (v téže slabice) souhláska r, l. Tu opět dlužno rozeznávati a) případy, kde jer bylo za r, l, tedy případy rъ, lъ, rь, lь, – a b) případy, kde jer bylo před r, l, tedy případy ъr, ъl, ьr, ьl.
a) Případy rъ, lъ, rь, lь (s jerem za r, l). Hlásky rъ, lъ, rь, lь mohly se vyskýtati na začátku slova, na konci, neb v prostředku.
1. Když byly na začátku slova, měnilo se jejich jer jak v případech I.; s r, l nedála se změna žádná, hlásky ty byly a zůstávaly souhláskami. Na př. psl. rъtъ gen. rъta č. ret gen. rtu (vždy jednoslabičné, r- vždy souhláska); – psl. lъžь gen. lъži č. lež gen. lži, lъgati č. lháti; – impt. rьci č. rci; – psl. ŕьvati č. řváti; – psl. lьstь gen. lьsti č. lest gen. lsti.
2. Když hlásky rъ, lъ, rь, lь byly na konci slova, zanikalo jejich jer a zbylé r, l bylo v češtině staré souhláskou; na př. psl. bratrъ (2slab.) stč. bratr (jednoslab.), proši bratr daj mi pokánie Hrad. 110ᵃ (verš 8slab.), a jsa j’mu sotně bratr mnyeny̆ JidDrk. 22 (též), – psl. -ątrь č. -utŕ, vňutř, vnitř, – psl. moglъ stč. mohl, by toho nemohl dosieci AlxV. 200 (verš 8slab.), – psl. myslь stč. mysl, nejeden svú myſſl oslabi t. 535 (též).
