Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví. Praha, 1963.
<<<<<525354555657585960>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

v 3. os. plur. vzorů trpěti a prositi, trpí stč. trpie, prosí stč. prosie, tvarech dadí stč. dadie, vědí stč. vědie, jedí stč. jědie, psl. -ętь.

V tvarech střídných za stsl. sg. gen. dušę, pl. nom. (vok.) akk. dušę, pl. akk. oračę a ve stejných tvarech zájmenných má čeština , ale to vyvinulo se z býv. , nikoli z ; v. § 51.

Psl. ъ, ь.

Tvrdé jer, ъ, znělo asi jako poloviční t. j. velmi krátce vyslovené u nebo y; svědectvím tomu je ta věc, že pův. u se mění v psl. ъ, a dále že ъ dloužením se mění v y, ý. Srov. §§ 13 a 55.

Měkké jer, ь, znělo asi jako poloviční i; svědectvím je zase to, že pův. i se mění v psl. ь, a dále že ь dloužením se mění v i, í. Srov. §§ 11 a 55.

Hlásky tyto vznikly až na půdě slovanské a vyvinuly se tu v době praslovanské. To uznává se všeobecně, srov. na př. Mikl. I³ 22, dokazovati toho zde tedy netřeba.

ъ bylo tvrdé. Kde by mělo býti po souhláskách měkkých, změnilo se v ь; na př. místo *jъgo jest jьgo, v. doleji § 55.

ь bylo měkké. Nebylo nikdy po souhlásce hrdelné, místo , , chь jest čь, žь, šь. Souhlásek jiných však neměkčilo, na př. v slabice bylo střední l a nikoli měkké , v bylo t a nikoli ť atd.; kde tu slovanština historická má změkčení, vyvinulo se až později, na př. psl. kos(s tvrdým t) a pol. kość, rus. kosť (ps. kostь), východočeské kosť(záp. a spisovné kost) atd.

Podle výkladů nahoře podaných jest

a) psl. ъ střídnicí:

1. Za pův. u (krátké). Na př. psl. dъkti stsl. dъšti…, pův. dughter-, lit. duktė, skr. duhitar-; – sg. nom. psl. synъ…, pův. sūnu-s; – psl. rybachъ…, pův. -su, skr. aśvāsu. Srov. § 13.

2. Za pův. koncové -un a -on (skleslé v -un; n odsuto a u přešlo v ъ). Na př. sg. akk. psl. synъ, pův. sūnun (ze sūnu-m); tokъ, pův. tokon (z toko-m); – 1. os. jedn. aor. psl. vedъ duxi, pův. -on (z -om), ř. ἔλιπον, skr. abudham. Srov. § 17.

3. Vzniklo seslabením z o (při stupňování). Na př. dom-, inf. stsl. dąti a praes. dъmą, – praes. zovą a inf. zъvati.

b) Psl. ь pak je střídnicí:

1. Za pův. i (krátké). Na př. psl. lьpéti…, pův. lip-, ř. λίπος tuk, skr. limpati maže; – ovьca…, pův. ovi-, lat. ovis, skr. aviš; – jesmь..., pův. -mi, lit. esmi, skr. asmi. Srov. § 11.

2. Za pův. e v různoslabičném ei̭. Na př. plur. nom. psl. trьje, gostьje..., z pův. -ei̭es. Srov. § 15.

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2021, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2021, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2021, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 14 lety, 7 měsíci a 9 dny; verze dat: 1.1.18
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).