dlužno vykládati přehláskou, že tu dříve byly střídnice -a, -ia..., a tyto srovnávají se s předpokládaným pův. ia.
b) V nitru slov. Tu máme střídnice ě, ie po právu, kde je příčina ku přehlásce, na př. stč. třasu-třěseš, pořádný-pořiedně, vázati-viežu, hřada-na-hřědě atd. Někdy však příčiny ku přehlásce v slově samém není, a přece máme v něm střídnice ě, ie. Tu vysvětlujeme je přejetím z tvarů příbuzných, ve kterých jsou právem; na př. těhař (stsl. tęg-) podle stč. těžěti, siehnúti (stsl. sęg-) podle sáhnu siehneš, měkký (stsl. męk-) podle stč. měčiti mollire a adv. mèkcě, děkovati podle vděčiti, vděčný atd. (srov. § 96).
6. Střídnice ostatní jsou původu zřetelného: e, é vzniklo z ě, ie ztrátou jotace, na př. stč. třěseš nč. třeseš, stč. vzieti a vzéti, – í vzniklo zúžením ze staršího ie, é, na př. stč. vzieti a vzéti nč. vzíti, – i v nařizovati atp. analogickým krácením.
52. Případy, kde máme české střídnice za psl. ę, jsou:
a) V nitru slov a mimo koncovky tvarův ohnutých.
Sem patří hojné slabiky kořenné. Na př.: stč. blésti, podle stsl. blęsti blędą delirare; – brečeti stč. břěčěti, stsl. bręčati sonare; – ceta, stsl. cęta numus; – stč. čáda, sčědie, stsl. čędo infans; odtud i čadský, čacký (jinak Mikl. Et. Wtb. 32); – častý, stsl. čęstъ densus; – stč. čiest nč. část, stsl. čęstь pars; odtud i šťastný, štěstí stč. sčastný, sčěstie, stsl. sъčęst-, – dásn, dásň, dásně, zlin. ďásně, pol. dziąsła, z dęsn-, Mikl. Lange Vocale 55; – datel, slc. djateľ, stsl. dętlъ, pol. dzięcioł, rus. djatelь; – stč. dětel jetel, pol. dzięcielina, rus. djatlina; – dík, díka stč. diek, dieka, pol. dzięk, dzięka; –: Drážďany, stsl. dręzga silva; – hládati, hleděti, hledati, stsl. ględ-; – hřada stč. na hřědě, stsl. gręda trabs; – stč. u-hřaznúti, stsl. gręznąti immergi; – chřadnouti. stsl. chręd-, chręnąti esurire; – jádro, stsl. jędro, pol. jądro; – játra, stsl. jętro iecur; jatrnice, jitrnice stč. jietrnicě, pol. jętrznica; – stč. jatrušě, jatrvenicě, stsl. jętry fratria; – jazyk, stsl. językъ; – ječeti stč. jěčěti, jekot, zajákati, zajíkati se, z jęk-, stsl. jęčati, pol. jęczeć; – ječmen stč. jěčmen, stsl. jęčьmy, pol. jęczmień; – jeřáb v. doleji; – jestřáb stč. jastřáb, stsl. jastrębъ; – jetel v. dětel; – jítřiti stč. jietřiti, stsl. obъjętriti ardere facere, pol. jątrzyć; – kleknouti, klečeti, kléceti, z klęk-, stsl. klęknąti, klęčati, poklęcati; kleče, kleč (kosodřevina a držadlo u pluhu), pol. klęk; – klesnouti, pol. klęsnąć, lit. klemšioti neobratně choditi; – křát-, vykřátnouti si ruku = vyvrtnouti, slc. tento ho chcel na inakšie myšlienky nakratnuť Dobš. 6, 48, z kręt-, stsl. kręnąti deflectere, pol. krzątać się vrtěti se; – lada f., lado n., ležeti ladem, stsl. lędina terra inculta; – slc. ľahký, odchylné od č. lehký a stsl. lьgъkъ, ukazuje k pův. lęg-; srov. lit. lengvas lehký a ř. ἐλαχύς (λαχ- z pův. ln̥gh-); lat. levis z *lenghvis; germ. koř. ling- v gelingen, leicht z linht, a Lunge (plíce jsou lehčí než jiné vnitřnosti) Mikl. Etym. Wtb. 163 a Kluge 207 a 217; – ledví, ledvina, stsl. lędvьjʼe lumbi, pol. lędźwie; –
