VelKal. 133, král Francſky t. 85 atd., t. j. psáno -cſk- místo náležitého -ck-, vzniklého smíšením ze staršího -čsk-; to se děje mylným odvozováním těchto adjektiv: slovo základní má kmenovou souhlásku -c, k té se přivěšuje mechanicky -ský, a tak vzniká psané němecský m. -cký.
3. č-š mísí se v č. Příkladem jest kompt. čiščí gen. čiščieho m. čiščší a čiščšieho, nayczyſſtieo zlata Comest. 69ᵃ t. j. čištieho z čiščieho a toto z čiščšieho (čist-jьs-j-). – Sem náleží také míšení č-šč v čč. Na př. part. poččen z počščen, inf. počstiti, k božiemu poczczeny Alb. 102ᵃ a j.; pl. nom. proročščí a z toho proročští a nč. proročtí, rzečſſtij kněží Pref. 10, Hradečſſtij VelKal. 83. Ale čšč drží se také nesmíšeno, na př. part. počščen, poczſſczeno ŽWittb. 71, 14, czſczenye Hrad. 56ᵃ, pl. nom. řečščí, rzeczſſczij mistři Krist. 64ᵃ. – Místo -čští psáno -cští Hradecſſtij VelKal. (index H), Němecſſtij t. 133 a j.; podle koncovky -c slova základního utvořeno adj. -cský, a podle toho ustrojen i plur. -cští, srov. číslo předcházející.
4. č-c mísí se v c, na př. sg. dat. babičce, tetičce, vyslovováno ob. -ice; kočka dat. kočce vysl. koce BartD. 13 (zlin.) a Btch. 441 (dbeč.), máčka (omáčka) lok. v-máčce vysl. máce Btch. t.; panáček (kněz) pl. nom. panáčci vysl. panáci BartD. 13 (zlin.), andělíčci vysl. andělíci t. Ale lašsky říká se panačci, na-pavlačce t. 108, a při bedlivější výslovnosti slyší se nesmíšené -čc- také jinde. Tak bylo i stč., na př. nebožička dat. nebožičcě: k nebozyczczye Vít. 25ᵇ, neboziczcie HusPost. 46ᵇ atd.
b) č vedle sykavky mění se v t, ť. Assibilata č je skoro = tš (ťš), ve skupení č se sykavkou je tedy tš a ještě sykavka jiná, tu vynechává se assibilace z č = tš a zbývá t; srov. změnu podobnou sc = sts v st v § 423. Sem patří případy a změny:
1. šč se mění v šť. Za starší lučišče, puščen, ščastný, tščě socrus atp. je později lučišťe, pušťen, šťastný, tště atd., v příkladech velice hojných. Sykavá skupina šč může býti původu rozličného, změna její další je vždycky jednostejná v šť; na př. v lučišče je -šč- z -sk-, v puščen z -stj-, ve ščastný z sč- atd. Tudy vzniklo také štíti = pocítiti, totiž ze z-číti, z-čúti, ktož (své) věci nemiluje strastné škody na ní sstige Baw. 43; – a dále štísti dinumerare, ze z-čísti, v ŽKlem. 89, 12 zſtiſti (s předložkou z- opakovanou). Srov. stsl. ištisti z iz-čisti, išteznąti z iz-čeznati, beštędъ z bez-čęd-, beštislьnъ z bez-čisl- atp. V češtině jsou pro šť nejstarší doklady dva Greg., pl. inst. grebliſti remis a adj. pouſtatelnymi verbis persuasoriis; ale tu třeba nového ohledání, neboť staropísmé ſc a ſt těžko se rozeznává. Jisté doklady pro šť jsou až ze XIV stol. Žklem. má šč i šť na př. ſczenci 103, 21 a ſtenye 16, 12, dſczalo 77, 24 a dſtyuge 10, 7, ſtanowiſcze Hab. 7 a w ſtanowiſtich 117, 27 atd.; taktéž DalC: w tom huſczyu 24 a w huſtyu 15, yeſczye 5 a yeſtye 20, oſczyepem 19 a oſtyepem 15 atd.; vůbec je v textech západočeských v XIV stol.
