Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví. Praha, 1963.
<<<<<505506507508509510511512513>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

domnění, že také jindy a vůbec vedle ć, může bývati ť, ď, a v tom domnění mění se pak i náležité ć, v ť, ď; na př. za náležité ť. j. dialekticky oprávněné poćini (= podsíní) říká se poťini, a podobně poďim za náležité poim (= podzim) BartD. 108.

V témž nářečí je také vaďba m. vazba (na střeše) t. 107 a také tuto změnu je vysvětliti mylnou analogií, souvisící s dial. ď-dź.

Ostatek o ć v. v § 308 (při změně ť v ć), o v § 321 (při změně ď v ).

F) Souhlásky š, ž; č, ž (dž) a jejich proměny.

Souhlásky tyto jsou podnebné střídnice svkavek s, z, c, z (dz). Jsou jako tyto:

prosté š, ž, a

assibilované č, ž (dz). –

Původ hlásek těchto jest několikerý:

1) V době praslovanské vzniklo š, ž ze staršího sj, zj, na př. part. psl. nošenъ, voženъ, č. nošen, vožen, z pův. nosjen-, vozjen-; v. §§ 400 a 411.

2) Též v době psl. vzniklo č, ž (ž), š ze souhlásek hrdelných k, g, ch, a to ve dvojích případech:

a) když následovala některá ze samohlásek -e, , , -i, , na př. vok. č. člověče psl. čьlovêče z -ke, bože n. bože z boge, duše z duche, srov. §§ 366, 375, 385; –

b) když následovalo -j s některou samohláskou, na př. pláč psl. plačь z plakjь, lože n. lože z logje, duše psl. duša z duchja.; srov. §§ 365, 374, 384.

Sem patří také č, ž (ž) ve vok. otče, kněže, praes. stč. mýču atp., vedle nom. otec, kněz, inf. mýcěti atd.; na pohled zdá se to býti č, ž z c, z, ale vlastně je tu změna k-, g- v č-, ž-: otče z pův. otьke, kněže z kъnęge, mýču z mykją atd. Srov. §§ 421 a 429.

ž v případech zde vytčených je prvotné. Vedle toho jest také ž podružné, v. doleji č. 5. –

3) K tomu přibylo později západoslovanské š za s slovanštiny východní a jižní v slovích: č. veš omnis, pol. wszy, wszytek, hluž. všon, dluž. šon, proti stsl. vьsь, srbchorv. sav, sva (přesmyknutím), sln. ves, rus. vesь; – stč. šědivý, šěrý, pol. szedziwy, szary, hluž. šědźiwy, šěry, proti stsl. sêdъ, sêrъ atd. Srov. § 248, 6. –

4) V češtině (a polštině) vyvinulo se kromě toho ještě také šč a žž místo sc a zz v případech, jako jsou na př.: nebeský plur. nebeščí (proti veliký-velicí), pustiti part. puščen (proti platiti-placen), hyzditi part. hyžžen

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2021, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2021, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2021, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 14 lety a 7 měsíci; verze dat: 1.1.17
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).