terb- = mýtiti, je dial. Střevoň Kotsm. 15 (doudl.) a Střebová BartD. 110 (laš.); – za Třanovice je dial. Střanovice BartD. 110 (laš.); – vedle trnož je dial. strnož t. – Některé případy nejsou dosti jasné. Na př. v stč. střiezvý, střízlivý proti stsl. trêzvъ sobrius může býti s- přisuto; ale jest i sln. strêziv, proto klade Mikl. Etym. Wtb. 355 jako původní terzv- i sterzv-; – podle Mikl. t. 325 je také střapec, střepiti vedle pol. strzępek, wystrzępić náležité; ale v dokladech stč. bývá pravidlem tř-, trzapcze HusPost. 59ᵇ, trzepecz Nom. 65ᵃ, trzepenye Rozk. 2804 atd., proto podobá se, že je tu s- přisuto v nč. i v pol. ; – vedle č. třásni, třísně je slc. strasno; které je náležité, není zřejmo, Mikl. 1. c. 325 předpokládá strensnja.
5. Ve psaném čst, cst, csk m. čt, ct, ck, v naczſtrzyeti m. načtřieti Rúd. 30ᵇ, nigdě nechzſtem m. nečtem AlxB. 5, 41; oczſtem m. octem ŽKlem. 88, 22. – O psaném slezský, němecský m. sleský (ze sležský), německý v. doleji § 440 a 444. – Jinak vysvětliti jest psané dczſka atp., v. § 40?. –
6. Porůznu jinde, na př. stjick. skos m. kos BartD. 88.
s se odsouvá.
408. 1. Ze začátečného skř-, skr-: místo a vedle náležitého skřivan z koř. skver- je dial. křivan Us., mýt. 399 a j.; – místo skřidla, skřidlice, skřidlica Btch. 439, ze skry- Mikl. Et. Wtb. 304, je ob. křidlice; – m. skřeček BartD. 16 (zlin.) a j., Btch. 439. pol. skrzeczek, je křeček Us.; – m. skřípati je ob. křípat; – m. skřinka ob. křinka; – m. skřítek chod. křítek, chytil ho křítek; – místo skrze, stsl. skvozê a skrozê, je místy krz, slc. kroz.
2. Ze začátečného stř-: místo a vedle náležitého střmen, na ſtrzmeni GestaKl. 296, stsl. strъmenь, srb. strmen, rus. stremja, stremeno, pol. strzemię Mikl. Et. Wtb. 325, je také třmen, trzmeny Pref. 16; – m. a v. střiebro je také třiebro, třébro, trzebro Gesta Kl. 43, – m. a v. střecha, stříleti, stříkati atp. je také dial. třecha Us., třílet, tříkat, tříkačka chod. 51 atp. –
3. Porůznu jinde: za stien stsl. stênь je také tien, mě honie mé tyeny (rým: stěny) Rúd. 18ᵃ, dial. tín, tínit BartD. 17 (zlin.), tin Šemb. 48 (han.); – za skora, skóra, odkudž i skořice, z koř. sker- Mikl. Etym. Wtb. 302, opav. skura Šemb. 60, je kora, kůra; dvojí tvary tohoto slova, sk- a k-, jsou také jinde v slovanštině, stsl. skora a kora. pol. též atd.; – za žádané skorozře (ze skoro a zráti, = rychle uzrávající) je korozře; korozrzye Rozk. 1228 (druh hrušek), srov. § 272; – za slza je opav. lzaŠemb. 60.
