12. Z chv-ch, v příkladech Chrasten, Hrasten KosmA. I, 9 ze staršího Chvrasten, Hurasten Kosm1, t. a vedle stsl. chvrastъ sarmentum, rus. chvorostь, z chvorst- Mikl. Et. Wtb.; – chorý Vel. Jg. atd., ze staršího chvor-, chwory tenuis MamD. 301, človieček chwory Otc. 88ᵇ, chworoſt Pror. Isa. 10, 16; – chošč-, choiſſtiſſtě Háj. herb. 36ᵃ a j., nč. koště, z chvost-; – doudl. chůje Kotsm. 15 m. chvůje, chvoj, rus. chvoja atd.
13. Ze svl, zvl–sl, zl v slovích svléci, svléknouti, svlékati, svláčeti, svlak, svlačec, za něž je v nářečích obecných zpravidla sl-: slíct, slíknout, slíkat, slak, slačec Us, podkrk. 52, chod. 48 aBtch. 434 (dbeč.); – a v adv. zvláště stč. zvláščě, obzwłáſſtě Br. Gen. 43, 32, obecně: zláště, zlašť, obzlášť, dbeč. złášč, obzłášč Btch. 435.
14. Ze svr-sr v slovích srběti atp. m. svrběti, koř. sverb-, (osutost) nebo ſrbí nebo neſrbí Rhas. 84, srbít, srbavka chod. 48, sr. sln. srbêti; – srab Us. m. svrab, z téhož koř. sverb-; – *sraka, straka, stsl. sraka, m. svraka, ze svorka, koř. sverk- svrčeti Mikl. Et. Wtb. 320.
15. Ze zájm. svoj- spojeného s předložkou v-. Tu vzniká skupina v-sv-, a z té ztrácí se druhé v a jest vs. Na př. hospodář když staví hosti newſ em domu Rožmb.231 m. ne-v-svém (dóm ne-svój = cizí); měščěné nejmají práva staviti pána v jinéj hospodě, newſem domu t. 235 aj.; wſſ em manželství Otc.451ᵃ m. v-svém; wſſem ſwatym wdowſtwy t.; buďte wſſem gynoſſtwy snažni t. 461ᵇ; wſſ em jménu Rúd.4ᵇ ; (buoh) veš tvor w ſu mocz přivinul Vit. 14ᵇ m. v-svú; srov. stpol. wszem dłudze, wszey obronye in seyne were Ortyle, Listy filol. 1884, 480. V Hod. je obtížná skupina vsv- v stejném případě změněna přesmyknutím: wſſewm srdci 64ᵇ a 65ᵇ. Pro případy jiné, kde též vzniká skupina v-sv-, mám doklady jen pro sg. lok. v-světě, za něž je v ROtcP. dvakráte v-sěcě: všickni mistři w ſyeczczye 210 a S kym mas czo czynyczy w ſſyeczye 339.
16. Z vo-. K začátečnému o- přisouvá se v nářečích obecných většinou v- a jest obecné vo- vedle náležitého o-, voko v. oko atd., v. § předcházející č. 1, d. Analogií zvratnou odsouvá se pak zase v z náležitého vo-. Tím způsobem vzniklo č. ozher, ozhřivý atd. z vozh-, pol. wozgrza, rus. vozgrja atd.; vzniklo o- m. vo- v dial. oda, oly, ozy, oják Kotsm. 10 (záp. od Budějovic) m. voda atd.; oda, oják, ojanská šavlička chod. 54; a v porůzných dokladech starších: toho oza Vít. 6ᵇ (voza), Ok z Rožmberka Třeb. list II. 108, 1 z r. 1475 (m. Vok), ſwiecz oſkowaych Lobk. 35ᵃ, svíce oſkowé Háj. 334ᵃ, jsauť mnozí tomu olu i oſlu podobni Papr. Ob. 111, na povahy olů i oslů se ptáti Varvaž. 219ᵃ, divokýho ola Drexelius Křiž. škola 1635 l. 215, mezi olkem a oslem Beck. 1, 149. Děti modlíce se Desatero říkávají: ani ola ani osla. – Stč. k-vóli nč. k-vůli skleslo v adverbium a obecně říká se k-ůli.
