Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví. Praha, 1963.
<<<<<423424425426427428429430431>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

také v době starší, svědčí doklady v KřižB.: mluẇil 84ᵇ a j., mluẇila 86ᵇ, rozmluẇím 81ᵇ, pozustaẇil 76ᵃ a j., praẇil̇i 95ᵇ, ẇida 93ᵃ a j., ẇiḋieti 83ᵇ, panſtẇíj 75ᵇ, té chẇíjle 84ᵇ, pṙziẇíjtaly 95ᵇ, pṙziẇítala 96ᵃ atd.

2. Když následuje samohláska praejotovaná, zejména v slabikách:

a) vě, vie. Tu máme jotaci zachovánu, na př. věk vysl. viek, dat. hlavysl. hlavie atd. Dialekticky bývá však kromě jotace ještě také změkčení předcházející souhlásky retné, tedy hlavysl. hlaie atp. (Bartoš); a tato dialektická zvláštnost byla také v době starší, jak svědčí psaní v KřižB : ẇiecz 81ᵃ a j., ẇieḋiel 87ᵇ, ẇieſs 84ᵇ, neẇieemy 76ᵇ, poẇieḋiel 89ᵇ a j., odpoẇieḋiel 81ᵃ a j., odpoẇied 85ᵇ, w ſẇieṫie 97ᵃ a j., neẇieſtu 96ᵇ a j., zẇierz 86ᵃ, ẇieeru 92ᵇ, ẇieecze 86ᵇ a j., k ſlaawie 77ᵇ a j., zdraẇiee 96ᵃ atd.

b) via, viá, viú. Tu bylo změkčení, při němž praejotace zanikala; tedy na př. v́adnu z viadnu, jako přáhnu z priágnu atp. Měkkost drží se do stol. XIV; svědectvím tomu jsou přehlásky v́adnu-dneš, part. loz lov́a, loviec- z lov́ác-, sg. gen. sdrav́á – sdravie, dat. sdrav́ú – sdraviú, sdraatd. Potom měkkost dílem zaniká a jest nč. vadnu atd., – dílem drží se a proniká v jotaci, v dial. v́adnút BartD. 16 (zlin.), krv́ú t. 6 (zlin.), z ciganstv́a, šibenstv́a t. 98 (laš.), hovjado, svjatý, vjadnuc, vjazac t. 40. (hrozenk.), travěnka uvjadne Suš. 498, slc. zdravia, zdraviu atd.

Srov. § 332 aj.

ve, .

Od následujícího -e, souhláska v- z pravidla zůstává nezměněna. Rkp. KřižB., bedlivý na označování měkkých retnic má psáno: weſelv 86ᵇ, s weſelím 83ᵃ, wel̇ṁi 78ᵃ, wel̇ikaa 75ᵇ, jedna wéſka 78ᵃ, do té weeſky 80ᵃ, odwede 80ᵇ atd. A rovněž tak je z pravidla v textech jiných.

Odchylkou dialektickou bývá psáno vě- místo ve-, na př. wyelyke PassKlem. 49ᵃ atd.; o tom v. § 130.

Změny souhlásky v mimo měkčení.

1. v- před retnicemi se mění v jistých případech v u- (srov. § 190 arozpravu M. Opatrného v Listech filol. 1891, 58–63).

Tu všude jest v- nebo u- za bývalé vъ-, a jest rozeznávati dva případy.

a) Slabika, která po - následovala, nebyla jerová. Tu bývá v(ъ)- v stč. z pravidla změněno v -u, řidčeji je za ně v-: za pův. vъ- vodê je tedy u-vodě, řidčeji v-vodě. Pravidlo stč. časem se ruší, ale stopy jeho poznávají se i v nč. Příklady:

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2021, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2021, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2021, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 14 lety, 7 měsíci a 9 dny; verze dat: 1.1.18
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).