Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví. Praha, 1963.
<<<<<418419420421422423424425426>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

Máme pak tuto změnu v případech obsažených ve výčtu v § 262 (při změně rj a j.), na př.:

v subst. s příp. -jan- Duběnín pl. akk. Dubany z duan-, dąbjan-;

v praes. 1. sg. tř. III. 2, svru, ze svьrbją; –

v praes. 1. sg. tř. IV, rou. z robją, atp.; –

v slovesích tř. V. 1ᵇ, vyráběti nepřehlas. -ráati, z -rábjati atp., ve všech tvarech; –

v tvarech praesentních (krom imperf.) tř. V. 2, praes. 1. sg. stč. hýu z gybją, 3. pl. hýú z gybjątь, stč. part. (před přehláskou) hýa, hýúc-, z gybję, gybjątj-.

Odchylkou bývá také místo žádané slabiky be (z psl. bje) psáno bie, bye, zejména v part. -n třídy IV: zahanbien EvOl. 73ᵃ, pohrzbyen Ol. Job. 11, 18, pohrzbiena t. Jud. 16, 28 a Sir. 44, 14; o tom v. § 329.

bi-, bi- se mění v bʼi-, i-.

1. Když následuje samohláska -i, , mění se b v některých nářečích v . Na př. bjit Kotsm. 5 (doudl.), pámbjička m. pánvička t. 49, bjič chod. 39, von ho zabjil Šemb. 16 (domažl.), holubji Šemb. 19 (lužn.: holubji = pl. nom., holubi = pl. akk. m. holuby), bjił t. 57 (opav.). Že tu dialekticky bývalo měkké také v době starší, svědčí psaní: hraḃíj KřižB. 87ᵃ, nel̇íjḃíjſs t. 84ᵇ, l̇íjḃíj t. 86ᵇ, l̇íjḃila t. 84ᵇ a j. –

2. Když následuje samohláska praejotovaná, zejména v slabikách:

a) bë, bie. Tu máme jotaci zachovánu, na př. h vysl. bieh, dat. ryvysl. rybie atd. Kromě jotace bývá však dialekticky ještě změkčení retnice, tedy ryvysl. rybie atp. (Bartoš); a tato dialektická zvláštnost byla také v době starší, jak svědčí psaní ſoḃie KřižB. 75ᵃ, 76ᵃ a j. tobie 86ᵃ a j., margkraḃie 84 aj., w takee oſoḃie 96ᵇ, w welikee chudoḃie 78ᵃ, k potṙzeḃie 77ᵇ, k Swadḃie 79ᵇ, czoż ſe l̇íjḃíje 85ᵃ.

b) bia, biá, biú. Tu bylo změkčení, při němž praejotace zanikla; tedy na př. holúbʼata z –biata. holúbʼátko, jako ščěňata z –niata atp. Měkkost drží se do stol. XII a XIV; svědectvím tomu jsou přehlásky sg. nom. holúz -bʼa, gen. holúte z -bʼate atd., sg. gen. vrbʼá-vrbie, dat. vrbʼú- vrbiu, vr. Potom měkkost dílem zaniká a jest nč. holoubata atd., – dílem se drží a proniká v jotaci, v dial. řibja, holoubjata, hrabjata Kotsm. 6 (doudl.), hříbʼa BartD. 6 (zlin.), hrabʼata t. 16 (též), holoubjata Šemb. 51 (vých.-mor.), holóbjata, hříbjata Btch. 441 atd.

Srov. § 332 aj.

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2021, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2021, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2021, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 14 lety, 8 měsíci a 14 dny; verze dat: 1.1.18
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).