Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví. Praha, 1963.
<<<<<408409410411412413414415416>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

mění se časem v zemiu a zemi, kdežto akk. psaný zimu zůstává a nikterak se nemění; zjev ten byl by nepochopitelný, kdyby stejné psané koncovky stč. zemu a zimu také stejně byly zněly, a nutno tedy předpokladati, že tu bylo znění rozdílné: koncovka v akk. zimu zněla jako dosud – není příčiny domnívati se, že bylo znění jiné –, naproti tomu koncovka akk. zemu zněla stč. -ḿu.

b) Totéž lze ukázati na příkladech stč. psaných zema terra a zima frigus, rozprawal Hrad. 71 (part. iterativa rozprávěti) a dawal (dával), howado a wada atp. Vytčené jejich slabiky píší se kdysi stejně; ale během času a za jistých okolností mění se psané kdysi zema v ze, rozprawal v rozpráli, howado v hozí atd., kdežto v zima, dávali, vaditi za okolností stejných změna se nestala žádná; abychom ten zjev pochopili, předpokládáme opět, že tu bylo znění rozdílné: v zima, dával, vada znělo ma, va jako dosud, naproti tomu v zema (nč. ze), rozprawal (plur. rozpráli), howado (adj. hozí) znělo -ḿa, -v́a-.

Přehlásky u-i a a-ě dějí se jen ve slabikách měkkých a po souhláskách měkkých; v příkladech našich, kde se mu, ma, va změnilo v mi, , , bylo tedy ḿ-, v́- měkké. A co o ḿ, ukázáno, dá se ukázati také o , a platí analogicky také o fʼ.

Srov. Listy filol. 1883, 107–108 a doleji § 394. –

Tím je nalezeno theoreticky a nepřímě, že v době staré bylo vedle tvrdého p, b atd. také měkké , atd.; a touž věc potvrzují jiná svědectví přímo.

Sem patří především psaní některých textů, kde měkkost hlásek atd. je zřetelně označena. Příklady toho jsou: zṗiewati Kruml. 472ᵃ; ſṗaty Br. Dan. 4, 12 a j.; zvláště pak důsledné označování této měkkosti v KřižB. (z r. 1520, na listech 75ᵃ99ᵃ): ṗíj́ſſe 75ᵃ, ṗiekná 97ᵃ, což se l̄íj́ḃíj́ 95ᵃ, ſoḃie 75ᵃ, chẇíj́le 84ᵇ, ẇıeeru 89ᵃ, jsem-liť já vám ṁíj́l budiž i ona vám ṁíj́la 82ᵇ, zṁíenku učinila 87ᵇ atd. (v KřižB. psává se litera -i- bez tečky, na př. naıṁıleıſſíj́ 97ᵇ, ẇıerṅıeıſſíje 90ᵃ, ṗıekṅıeıſſíí 97ᵃ a j.; kromě toho psáno tu atd. také, když následuje litera známkovaná, na př. ṗíj́ſſe, zṁíenku atp.; tečka psaná tutéž v slabikách ṗı-, ṗıe-, ḃı-, ḃıe- atp. není tedy s -i na předcházející literu snad jen mechanicky přešinuta, nýbrž náleží této liteře skutečně a značí měkkost této hlásky, tedy psané zde ṗi = ṕi, ṗie = ṕě atd.).

Dále sem patří svědectví Nudožerského, jenž poznamenává ve své mluvnici 3ᵃ, že p ve slově pjſſe je liquida mollis, a rovněž tak m v mjſto, v ve wjra; a také Tomsa 1782 (str. 9) učí, že p, b, v, f, m před -i, zní etwas gelinder und angenehmer, než před -y a *).

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2021, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2021, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2021, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 14 lety, 10 měsíci a 8 dny; verze dat: 1.1.18
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).