[422]číslo strany tiskuMáme pak tuto změnu v případech obsažených ve výčtu v § 262 (při změně rj a j.), na př.:
v subst. s příp. -jan- Duběnín pl. akk. Dubany z dubʼan-, dąbjan-;
v praes. 1. sg. tř. III. 2, svrbʼu, ze svьrbją; –
v praes. 1. sg. tř. IV, robʼu. z robją, atp.; –
v slovesích tř. V. 1ᵇ, vyráběti nepřehlas. -rábʼati, z -rábjati atp., ve všech tvarech; –
v tvarech praesentních (krom imperf.) tř. V. 2, praes. 1. sg. stč. hýbʼu z gybją, 3. pl. hýbʼú z gybjątь, stč. part. (před přehláskou) hýbʼa, hýbʼúc-, z gybję, gybjątj-.
Odchylkou bývá také místo žádané slabiky be (z psl. bje) psáno bie, bye, zejména v part. -n třídy IV: zahanbien EvOl. 73ᵃ, pohrzbyen Ol. Job. 11, 18, pohrzbiena t. Jud. 16, 28 a Sir. 44, 14; o tom v. § 329.
bi-, bi- se mění v bʼi-, bʼi-.
340. 1. Když následuje samohláska -i, -í, mění se b v některých nářečích v bʼ. Na př. bjit Kotsm. 5 (doudl.), pámbjička m. pánvička t. 49, bjič chod. 39, von ho zabjil Šemb. 16 (domažl.), holubji Šemb. 19 (lužn.: holubji = pl. nom., holubi = pl. akk. m. holuby), bjił t. 57 (opav.). Že tu dialekticky bývalo měkké bʼ také v době starší, svědčí psaní: hraḃíj KřižB. 87ᵃ, nel̇íjḃíjſs t. 84ᵇ, l̇íjḃíj t. 86ᵇ, l̇íjḃila t. 84ᵇ a j. –
2. Když následuje samohláska praejotovaná, zejména v slabikách:
a) bë, bie. Tu máme jotaci zachovánu, na př. běh vysl. bieh, dat. rybě vysl. rybie atd. Kromě jotace bývá však dialekticky ještě změkčení retnice, tedy rybě vysl. rybie atp. (Bartoš); a tato dialektická zvláštnost byla také v době starší, jak svědčí psaní ſoḃie KřižB. 75ᵃ, 76ᵃ a j. tobie 86ᵃ a j., margkraḃie 84 aj., w takee oſoḃie 96ᵇ, w welikee chudoḃie 78ᵃ, k potṙzeḃie 77ᵇ, k Swadḃie 79ᵇ, czoż ſe l̇íjḃíje 85ᵃ.
b) bia, biá, biú. Tu bylo změkčení, při němž praejotace zanikla; tedy na př. holúbʼata z –biata. holúbʼátko, jako ščěňata z –niata atp. Měkkost drží se do stol. XII a XIV; svědectvím tomu jsou přehlásky sg. nom. holúbě z -bʼa, gen. holúběte z -bʼate atd., sg. gen. vrbʼá-vrbie, dat. vrbʼú- vrbiu, vrbí. Potom měkkost dílem zaniká a jest nč. holoubata atd., – dílem se drží a proniká v jotaci, v dial. řibja, holoubjata, hrabjata Kotsm. 6 (doudl.), hříbʼa BartD. 6 (zlin.), hrabʼata t. 16 (též), holoubjata Šemb. 51 (vých.-mor.), holóbjata, hříbjata Btch. 441 atd.
Srov. § 332 aj.
![[422]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnI/00434.jpg){kind=link}