Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví. Praha, 1963.
<<<<<407408409410411412413414415>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

jednom vy mi cele věřte Pam. 3, 106 atd., a jene v jednym domě, jene na chvilečku Suš. 388, 416, milujete gen ty Krist. 39ᵇ, len kúsek Suš. 713, eno ju neztrać t. 398, (slyším) ene tvůj hlas nařikati t. 493, jenom Us., enom pána Boha pros Suš. 408, jenem jedna t. 409, enem od pátku do neděle t. 461; – dial. též nes, nešní, něskaj m. dnes atd. BartD. 88 (stjick.) a 111 (laš.), tanu m. tam-dnu Pastrn. 147 (slc.). – Odsuvky tyto vyvinuly se částečně zajisté tím, že bylo dříve dn změněno v nn, srov. § 323, 7.

Ze zdn odsuto d v prázný Us., Btch. 431 aj., m. prázdný, z porzd-, Mikl. Et. Wtb. 259, stsl. neprazda těhotná, prazdovati zaháleti; – ob. jízný m. jízdný, šest tisíc giznych Comest. 132ᵇ, – pozní m. pozdní, pozní Kotsm. 15, půznéj chod. 46, poźny BartD. 111 (laš.), – doudl. brážní (sic) m. brázdní (na př. kůň, t. který chodí v brázdě); – srov. § 314 č. 1.

4. d je dále odsuto ve žbán, žber mýt. 337, Neor. 9, aUs. m. džbán, džber; –

5. v ob. zvih- m. zdvih-, zvíhat Us., chod. 46, Btch. 431 (dbeč.), BartD. 17 (zlin.), když zwyhaſſe Comest. 15ᵇ; –

6. z d, na př. patnaſt Comest. 240ᵃ atd. m. na dst-, jedenást, devatenást Šemb. 53 (val.), jedenásté (-tý), dvanásté Btch. 440 (dbeč.); – dwie ſtie kamenney Comest. 156ᵃ m. dstě (desky); –

7. z dc, , v ob. cera, srce, zráce, svěčit atp. Us., BartD. 80 (val.) Neor. 9 atd., m. dcera, svěiti atd.; o tom viz též § 324 ; –

8. z ostýchati m. o-styd-ch-.

9. ď je vynecháno v impt. pote BartD. 33 (pomor.) a j., potě t. 88 (stjick.) m. poďte, – v hle m. hleď.

C) Souhlásky p, b, v, f, m a jejich proměny.

Souhlásky p, b, v, m jsou v češtině pravidelné střídnice stejných hlásek praslovanských, v. § 246; na př. plovu psl. plovą, beru psl. bera, nový psl. novь, máti psl. mati. Souhláska f přibyla v češtině později.

V mluvnici hlásí se tyto souhlásky do třídy společné podobným článkováním (srov. § 7), a dále že mají některé změny stejné. Obzvláště je tu důležito měkčení p- v ṕ- atd. ve spojení s -j, -i(í) nebo samohláskou praejotovanou (dvojhláskou i-).

Měkké ,atd. bylo v češtině staré, a jest v některých nářečích nynějších.

Že bylo v češtině staré, vyplývá z přehlásky a) u-i a b) a-ě.

a) Koncovka sg. akk. terram píše se v rkpech starých -mu, na př. Pavel dal jest zemu Litom., ciesař zemu porobi DalH. 31, oni obdirzye zemu ŽWittb. 36, 9, akoncovka akk. frigus, hiemem píše se rovněž tak, w zymu ChirB. 31ᵃ; píší se tedy koncovky ty stejně; ale akk. psaný zemu

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2021, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2021, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2021, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 14 lety, 7 měsíci a 9 dny; verze dat: 1.1.18
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).