ŽGloss. Deut. 5, dial. hňus = setřená sláma (cuchanka) BartD. 214, práca ho hňusí (=moří), veliké stromy hňusiły małé t. 215, hňus, hňusiti t. 14 (zlin.), w hniſſu in sordibus ŽWittb. Deut. 5, z hnyſſu de sordibus Pulk. 171ᵇ, hnyſſ sterquilinium Nom. 69ᵇ, hnyſem putredine Ol. Job. 7, 5; tvrdé hnus- a měkké hňus- v češtině (a podobně i jinde) rozlišeno významem: hňus-, hnis, hnisati atp. (hmotně), a hnus, hnusný atp. (duševně). – Dále sem patří kňourati, z něm. knurren, – a snad také hňup.
n, ň se přisouvá.
299. 1. n je přisuto a) v předložkových pádech zájmena jь: do-ňeho, proti-ňemu, pro-ň, po-ňem, v-ňem, za-ním, s-ním, z-nich, k-nim, na-ně, nad-nimi atp.; b) v předložkových pádech některých substantiv s j-, na př. v-něsli v. v-jěsli (v-jesle); a c) v složeninách s předložkami některými nebo s vy-: v-níti praes. ve-ndu, vy-níti praes. vy-ndu, vy-nieti, s-nímati, s-niesti, za-n-dati, pře-n-dati atp.
Toto přisouvání dostalo podnět od předložek vъn- a sъn- (= č. v a s); v nich bylo -n po právu, vъ-ňemь bylo z vъn-jemь, sъniti ze sъn-iti atd., a odtud přenášelo se analogií také do jiných případů podobných, byl na př. i gen. do-ňego z do-n-jego, akk. na-ňь z na-n-jь atd. Srov. Baudouin de Courtenay ve Voroněžských Filolog. Zápiskách 1877, I, 1 – 37). Začátek přisouvání tohoto stal se v době psl., v. § 244; z doby psl. přešlo také do češtiny a tu šíří se víc a více.
Přisouvá se vlastně n (tvrdé), na př. vendu z vъnьdą, senmu ze sъnьmą atd; spojením s následujícím j-, v češtině také změkčením od následujících samohlásek měkkých, vzniká ň za n, na př. do-ňeho z don-jego, inf. vníti t. j. vňíti z vъniti, snieti t. j. sňieti ze sъnęti; odtud jest pak přejato ň analogií také tam, kde bylo a kde by mělo býti n, na př. v praes. vyňde, vyňdú místo a vedle staršího vynde, vyndú, krev wyngde Chir. 316ᵃ, přátelé wyňdu ChelčP. 273ᵇ, v part. sňem, sňemše místo a vedle staršího snem, snemše, ſnyemſſi Ol. Gen. 24, 18, ſnyemſſe Hod. 52ᵃ atd.
a) V pádech předložkových zájmena jь, do-ňeho atp., jest toto n- z pravidla, po předložkách původních i po podružných; na př. nč. bez-něho, podle-něho, vedle-něho, do-něho, k-němu, kromě-něho, mezi-nimi, místo-něho, na-ň, na-ně, nad-nimi, od-nich, okolo-něho, po-nich, při-nich, s-nimi, skrze-ně, u-nich, v-nich, za-nimi atd. Stč. bylo také: skrzě-ňen, mimo-ňen atp., srov. pro-ňen, za-ňen chod. a doudl. Kotsm. 36.
To platí ovšem také o relativním do-ňehož, k-ňemuž atd.; stč. též, když toto relativum bylo přívlastkem, na př. pro ňenžto div, pro nenzto
