Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví. Praha, 1963.
<<<<<328329330331332333334335336>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

samozřejmo, neboť zde jest ŕ z doby psl. Ale také v případech b) musíme předpokládati, že r působením vytčených samohlásek následujících dříve změklo v ŕ-, a potom se změnilo v ř. Za psl. rozdílné tvary sg. akk. matea pl. gen. matemáme též rozdílné č. máteř a máter; zjev ten byl by nepochopitelný, kdyby z psl. matea matese bylo stalo stč. (před XIII stol.) jednostejné máter; musíme tedy předpokládati, že vytčený psl. rozdíl se reflektoval nějak ještě na půdě české před vznikem sykavého ř, musíme předpokládati že akk. matrem zněl v češtině před XIII stol. jinak, než pl. gen. matrum; a na otázku, jak zněl, není pravděpodobna odpověď jiná, než máteŕ, t. j. znělo tu takové ŕ, jaké v případech a) moŕe-moře atd. před pozdějším ř bylo. A jako při změně této byl postup mate- máteŕ-máteř, tak byl také v gen. matere-mateŕe-mateře, dat. materi-mateŕi-mateři atp., t. j. r měkčilo se v případech b) vůbec nejdříve v ŕ, a toto změnilo se později (v XIII stol.) v ř. Pravíme-li stručně, že re, ri, r(ь) atp. se změnilo v ře, ři, ř atd., tedy rozumíme při tom vždycky, že na přechodu od onoho k tomuto bylo v češtině před XIII stol. ŕe, ŕi, ŕ(ь) atd.

Oboje ŕ, budiž původu a) či b), mění se dále v jednostejné ř, na př. 2. plur. a) orjete-oŕete-ořete, a b) mьrete-mŕete-mřete. Měli bychom tedy v následujících výkladech změny ŕ-ř o obojích zároveň jednati a k rozdílům a) a b) nehleděti. Ale právě z těchto výkladu má vysvitnouti a vysvitne jasněji, že dvoje toto ŕ bylo jednostejné; poučná je v této příčině na př. a zvláště stejnost pravidla i odchylek při ŕь 263), 266). Proto, a dále aby veliký sem náležící material se trochu rozdělil, volím postup ten, že dříve o změnách a) rj-ŕ-ř, a pak b) o ostatním ŕ-ř jednám. O nejtěžší části této věci pojednal M.Opatrný v rozpravě O stč. střídnicích za původní (v Listech filol. 1891, 177-208); používám této rozpravy, ale výsledek, jehož docházím, je v nejedné podstatné věci jiný.

rj se mění v ŕ a toto dále v ř.

Změna rj v ŕ je praslovanská, v. § 237; na př. z pův. morje, orjete atp. je psl. moŕe, oŕete atd.

Z doby psl. dochováno ŕ také do češtiny, kdež pak (ve stol. XIII) změněno v ř: stč. před XIII stol. moŕe, oŕete, pak moře, ořete.

Případy, ve kterých tuto změnu máme, jsou analogické a většinou stejné s těmi, ve kterých také jiné souhlásky s -j se spojují a jistým dalším změnám podrobují. Totiž:

v slabice kořenné, v slovese řevu, stsl. a psl. ŕevą, z pův. rjev-; –

v kmenových koncovkách některých substantiv vzorův oráč, moře, dušě; na př. soupeř stsl. a psl. sąpьŕь ze sąpьrjь, – moře psl. moŕe z morje, – bouře stč. búřě z buŕa, burja; –

v adjektivech -ř. na př. Jaroměř z -mêŕ, -mêrjь;

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2021, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2021, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2021, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 14 lety, 7 měsíci a 4 dny; verze dat: 1.1.17
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).