v substantivech s příponou –jan-, na př. dvořan stč. dvoŕěnín z dvoŕan-, dvorjan-; –
v komparativech (a superlativech) s příponou -jьs-, na př. stč. hoří peior, adverb. hóře nč. hůře, šíře, z -ŕe, -rjes; v horší, širší za psl. -ŕьš- nastalo ztvrdnutí, v. § 263; –
v praes. indik. 1. sg. sloves třídy III. 2, na př. stč. hořu, hoři, z goŕą, gorją; –
v praes. indik. 1. sg. sloves třídy IV, na př. stč. tvořu, tvoři, z tvoŕą, z tvorją; –
v part. -nъ týchže sloves, na př. tvořen, z tvoŕenъ, tvorjenъ; –
v slovesích třídy V. lb, na př. tvářéti, z tvaŕati, tvarjati, – ve všech tvarech; –
v tvarech praesentních (kromě imperfekta) sloves třídy V. 2, na. př. praes. ořu, ořeš atd., impt. oř(i), part stč. ořě, ořúc-, nč. oře, oříc, z oŕ-, orj-
Že se ŕ tudy vzniklé drželo v češtiné až do vzniku ř t. j. do XIII stol., toho důkazem jsou slabiky stč. řu a řa na př. v dat. mořu, akk. búřu, 1. os. sg. ořu, pl. akk. dvořany atp. Vznikly z pův. -rju, -rją a -rja- a zněly kdysi zajisté ŕu a ŕa; toto znění, tvrdíme, drželo se do vzniku ř; neboť kdyby bylo předtím zaniklo t. j. v ru a ra se změnilo, byly by vytčené slabiky v dat. moru, akk. búru, 1. sg. oru, akk. dvorany atp. zněly stejně jako v dat. jezeru, akk. horu, 1. sg. beru, akk. havrany atd., a bylo by nepochopitelno, kterak koncovky dat. moru atd. a kmenová slabika v akk. dvorany se změnily v -ři a -řa-, kdežto v dat. jezeru atd. a akk. havrany změna se nestala nijaká; tvary parallelní dat. moři vedle jezeru, akk. búři vedle horu, 1. sg. oři vedle beru, akk. dvořany vedle havrany atp. jsou tedy důkazem, že náležité ŕ v moŕu, búŕu, oŕu, dvoŕany atd. drželo se až do vzniku ř.
Kromě ŕu a ŕa byly v češtině v době, kdy vznikalo ř, ještě také slabiky s ŕ- a následujícím -e, -ě, -i, -ь; na př. sg. nom. moŕe, gen. moŕě, lok. moŕi, inf. ŕ(ь)vati, subst. súpeŕ(ь) stsl. sąpьŕь. S nimi splynuly slabiky stejné, ale původu jiného, vzniklé totiž z r- a následujícího -e, -ě, -i, -ь, na př. gen. matere, dat. gorě, dat. materi, akk. materь atp.; v slabikách těchto změnilo se r- v ŕ- působením následujícího -e, -ě, -i, -ь, a ovšem také toto ŕ (z r) mění se pak v ř. O tom viz v §§ 264 a násl., zde máme na mysli jen ŕ z pův. rj.
Za toto pak rj-ŕ je od XIII stol. z pravidla ř. Na př. moře z moŕe, morje; gen. mořě, dat. mořu atd.; dvořěnín, pl. dvořěné, akk. dvořany atd., z dvoŕan-, dvor-jan-; praes. ořu, ořete, impt. oř(i), part. ořě, ořúc-, z oŕ-, orj-; řváti, řval atd., z ŕva-, ŕьva-, rjьv-; súpeř ze súpeŕ, -ŕь, -rjь; kravař, richtář atd. z -ŕ, -ŕь, -rjь; atd. Výjimky důležité jsou při ŕь, v. § násl.
