Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví. Praha, 1963.
<<<<<315316317318319320321322323>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

-j spojeno s předcházejícími souhláskami mění je: z rj…, pj…, kj..., sj… vzniká ŕ..., ṕ..., č…, š atd.; o tom viz při souhláskách těchto.

j- přisouvalo se v jistých případech, když slovo se začínalo samohláskou : na př. j-esmь. proti lit. esmi, j-ьmą, proti sъn-ьmą, j-ęti proti sъn-ęti atp. Srov. § 251. Složeniny sъn-ьmą, sъn-ьmъ concilium, sъn-ęti, sъnêsti atp. jsou

starší než toto přisouvání; kdyby byly vznikaly v době. kdy bylo pravidlem již j-ьmą, j-ęti atd., zněly by sъňьmą, sъ-sьňęti atd.

Začátek a konec slova*).

. 1. Když se slovo mělo začínati samohláskami e-, ę-, ь-, ъ-, y-, má za to slovanština historická souhlasně je-, -, -, -, -, vy-; souhlásky j-, v- jsou tu přidány již v době psl. Na př.:

za žádané *e- jest j-e- v psl. j-esmь proti lit. esmi, – j-ezero proti lit. ežeras, – j-elenь proti lit. elnis, ř. ἔλαφος; –

za žádané ę- jest j-ę- v psl. j-ęzykъ vedle stprus. inzuwis (ps. insuwis), – j-ętro v. ř. ἔντερα, – j-ęti v. sъn-ęti; – nebo jest v-ę-, psl. v-ęzati m. ęzati a vedle ąza vinculum; –

za žádané ь- jest j-ь- v psl. j -ьmą vedle sъn-ьmą, – j-ьmę nomen, m. ь(n)mę. č. jmě, Wiedem. 73 a Brugm. I. 189, II. 556 a j.; –

za žádné ъ jest v-ъ v psl. v-ъněmьz v-ъn-jemь, – v-ъ z v-ъn (z pův. on), – v-ъp- m. ъ-p- (stsl. v-ъpiti, stč. vep clamor, gen. upu, = v-ъpъ)

za žádané y- jest v-y- v psl. v-ydra vedle lit. udra lot. ūdrs, – v-ymę z pův. ūd-mēn, – v-yknąti v. učiti, z uk-.

Za žádané ē- má slovanština historická dílem ê- (= *ē-), dílem ja- (= *-), na př. rus. êstь edere, êmь, êda cibus a stsl. jastь, jamь, jadь atd. Z toho vyplývá, že v této věci byl již v praslovanštině rozdíl dialektický: k *ē- se j- dílem přisouvalo, dílem nepřisouvalo. V č. jiesti, jiem jědl, jiedlo, jěd venenum jest j- přisuto později, totiž když *ē bylo již přešlo v ê- (= č. ě-, zdlouž, ie-); srov. § 97.

2. Nakonci slova bývala v praslovanštině vždycky samohláska. Kde by tu byla měla býti souhláska nějaká, dílem se odsula, dílem jinou změnou zanikla.

Koncové -t odsuto ze 3. os. sg. aor. vede duxit místo vedet, podle skr. abudhat, – impf. vedêaše ducebat m. vedêašet, – impt. vedi m. vedit podle skr. bōdhēt, – ze 3. os. pl. aor. vedą m. vedąt, – ze sg. nom. part. prosę km. prosęt-.

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2021, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2021, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2021, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 14 lety, 7 měsíci a 7 dny; verze dat: 1.1.18
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).