Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví. Praha, 1963.
<<<<<254255256257258259260261262>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

n. v-úpól, (žena) znamenie mieti bude w upol života LékA. 145ᵇ; výrazy adverbialní podléhají změnám hláskovým mimořádným, stč. v-úpol změnilo se v nč. vejpůl, výpůlky, přerazil ho výpůlky Tom. Fontes 11, 160; nejspíše tu přešlo ú v ý a toto dále v aj, ej, tedy jako v dial. bez-yroku m. bez- úroku; méně podobá se výklad, že ú přešlo v au, ou a toto v ej, poněvadž pro změnu au, ou-ej v slovích domácích není dokladů bezpečných.

Sem nepatří u-y v hluboký-hlyboký, hlyboký Kotsm. 12, jež pochází z rozdílného gląb- a glъb-, stsl. gląbokъ a glъbokъ, rus. dial. glybokij Mikl. Etym. Wtb.; – a též ne plútv- a plýtv- v ploutev a plýtva (srov. sln. plutva a plitva Mikl. I. c.), kdež jsou rozdílné stupně plu- a ply-; – v. § předcházející.

u, ú se mění v o, ó.

I. Nejvíce je rozšířena tato změna v některých nářečích na Moravě, zejména v dolnobečevském, hanáckém a vůbec v záp.-mor., Btch. 425–426, Neoral 5–6, Šemb. 39. V nář. dolnobeč. změněno takto všeliké dlouhé ú, na př. (v slabikách tvrdých) tłócť, kókol, kót, łóka, tróbiť, dłóho, rybó (sg. instr.), rukó, budó (3. plur.), nesó, nésó (nejsou), vezó; (v slabikách měkkých) códiť studňu (č. cíditi z cúditi), ďóra, kľóč (klíč stč. kľúč), kľóčék, ľóbať (líbati, stč. ľúb-), pľóca (plíce), ščór, pokľózeť (poklízeti, stč. kľúz-), žóžel (žížala, stč. žúž-), s dušó (sg. instr.), růžó, zemjó, kosťó, v próťó (sg. lok., č. v proutí), v zeľó, ve vrbjó, ve znameňó, (oni) dělajó, umějó, ležijó, nosijó, kupujó, tešó, pečó atp., Btch. 425 a 414. V nářečí hanáckém změněno tak ú dlouhé i u krátké, a tak i jinde v moravštině západní, a vzniklé tudy ó, o zní podle Šemb. 47 trochu jinak, než „obyčejné“; na př. dobró došo, na mó došo, s tělem i s došó, von kópil lóko, toto hroško nekópim, hlópé, břoch, klóč Šemb. 39 a 47, páno Boho Suš. 365, můj šohajo t. 245. tráva sochá kosa topá t. 521, jož slonyčko za horó t. 558 atd.; jenom slova onomatopojická a některá cizí zachovávají u: kukuk, žblunk, guráž, kukurice a j. (Neoral 5). Příklady ojedinělé jsou chomáč m. chumáč Us.; žlova m. žluva, tořín m. tuřín chod. 41; jméno potoku stč. Trutina nč. Trotina; a jméno místní Chlomek m. Chloumek Pal. Pop. 123 a j.

Tak vysvětliti jest také ó vzniklé z bývalého a náležitého au ve slovích dial. pók stč. pa-úk (2slab.), póčina stč. pa-učina, póz (vlastně pa-uz, opavsk. pauz Heubaum Šemb. 60, č. ob. pauza), róbčék z něm. Rauber, Btch. 426 (dolnobeč.); tu bylo předtím au, dílem i dvojslabičné -a-u-, to přešlo v ou, a z toho je na konec ó.

Jde ještě o postup této změny dialektické (mor.). V nářečí dolnobeč. mění se tímto způsobem jen dlouhé ú, a to vede k výkladu, že začátek změny této stal se v slabikách dlouhých. Dlouhé ú změněno v au, a toto v ou, v. doleji § 197; změna v ou nastala záhy, pro Moravu je dosvědčena

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2021, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2021, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2021, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 14 lety, 8 měsíci a 14 dny; verze dat: 1.1.18
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).