Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví. Praha, 1963.
<<<<<244245246247248249250251252>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

a dial. vouz BartD. 52 (dolsk. ve skupině b; tu mění sc též ú v ou: lúka-łouka, dlúho-dłouho atd. t.) a 92 (keleck., v nářečí tom mění se ú v ou: - stodolú – za stodołou atd. t.); stč. róžé, ruože, nč. růže a dial. rouža BartD. 52 (dolsk.) a 92 (keleck.); hróza, hruoza, hrůza a keleck. hrouza t. 92; pl. gen. -óv, -uov, -ův, -ů a dolsk. -ou, u sousedou t. 52, keleck. -ou, u sedłákou t. 92, zemjakou Šemb. 54, podkrk. . -ou ve rčení: spadl se schodou atp. Us.; adjekt. -óv, -uov, -ův, a dolsk. -ou, sousedou chlapec BartD. 52; stč. zótvierati, zuotvierati, nč. *zůtvírati a doudl. zoutfírat Kotsm. 8; rozžíhati, zdlouž. rózžíhati, ruoz-, růz- a doudl. ruožihat Kotsm. 9; jm. vlastní Živohť-Živohoušť ČČM. 1830, 334, Jaroš-Jaroušek atp.

Sem patří také o zdlouž. v ou v rosa-zarousati, bořiti-bourati (zdá se že vlivem subst. bouře), brod, broditi-brouzdati, chromý-pochroumati. Ale nepatří sem ou v dat. prsoum, kolenoum atp.: tu nevzniklo -oum z-ům, nýbrž jsou to novotvary, v nichž ke gen. du. prsou atd. přidána pro dativ koncovka -m (a podobně pro lok. -ch, prsouch atd.).

Cizí o.

V slovích přejatých cizí o někdy zůstává, na př. groš z lat. grossus, – koštovati z něm. kosten, – por (rostl.) ze sthněm. phorro n. porro Mikl. Fremdw. 119, – stč. koltra z ital. coltra t. 99 atd.

Často bývá cizí o, ó změněno v u, ú (au, ou). Na př. Jakub, Mikuláš, Šalomún atp., z Jacob atd.; rulant DalC. 90 stněm. Rôlant; z napule LékB. 289ᵃ, šafrán tuſſkanſky t. 224ᵃ; biskup stsl. biskupъ. sthněm. biscoſ: herczuk Pulk. 134ᵃ; koruna, korunu DalC. 32 a j., korunovati, stč. též koron-, korona DalC. 24, coronowan t. 97 a j.; ústřice lat. ostreum přijato z media německého, ūster (sthněm.), Auster; a taktéž kuchař, kuchyně atd., lat. coqu-, sthněm. chuhhina; rúra nč. roura ze stněm. rôra, rôre; taktéž prúba, prouba střhněm. prôbe (a toto z ital. prova); luza vysl. lúza, lauza Har. Jg., ze stněm. adj. lôs = volný, nevázaný (Wackernagel Wtb.); coul z něm. Zoll; truc, trumpeta, lutrie, remunda z troz, Trotz atd.; dolnobeč. fazula Btch. 424; podkrk. a j. kartoun, meloun, citroun, patroun, dragoun, kanoun, pantalouny, profous a j. ČČMus. 1804, 56.

V několika příkladech jest o změněno v a: varhany stněm, organâ fem., z lat. organum, ob. apatyka; – hana, šanovati, klášter ze stněm, hôn, schônen, klôster, srov. § 93 č. 5.

V stč. manstýř, svátým manſtyrzem Hrad. 15ᵇ, z lat. monasterium jest a vlivem latinské slabiky druhé, srov. srb. manastir, pol. manasterz.

o se přisouvá.

o bývá přisuto v dialektech, jako střídnice za přisuté spisovné a západočeské o. Na př. v slc. mozok, č. mozek stč. mozh, z mozgъ;

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2021, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2021, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2021, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 14 lety, 7 měsíci a 7 dny; verze dat: 1.1.18
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).