Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví. Praha, 1963.
<<<<<250251252253254255256257258>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

lektických (dial. východ.) a v nč. spisovné i dialektické jsou odchylky skutečně hojnější a rozmanitější, než v textech stč. – na př. v list. českopolsk. XVI stol. ku-žádosti atd. (srov. stpol. ku zapadu słunca, ku trzem, ku stu a j. v Bibli Žof. 277ᵇ, 13ᵃ a j.), lašské ku-tobě, ku-muzice atd. –, že tedy snad všecko, co se odchyluje od pravidla předpokládaného, vyvinulo se teprve časem. Domnění takové jest možné a pravdě podobné; ale že by bylo správné a jisté, nelze dokázati z dat, která v češtině historické nalézáme.

Co do původu vykládáno psl. z pův. kom, zachovaného v skr. postposici kam a lat. cum m. com, Beiträge VIII, 105 sl. (Vsev. Miller). Podle toho mohlo by se zdáti, že české ku vyvinulo se z *t. j. že bylo pův. kom-p-, z toho ką-p-, a z toho č. ku-p- (jako na př. som-sēd-, są-sêdъ, č. súsěd); ale tomu je na odpor polské ku, z *kom-p- měla by polština kę-p-. České u není zde tedy střídnicí za ą, nýbrž vyvinulo se – způsobem dosud nevyloženým – ve střídě za stsl. ъ.

5. V dial. łužica Btch. 416 (dol.-beč.) jest na pohled u z ъ, stsl. lъžica; v skutku však vyvinulo se tu łu- z býv. ł, podobně jako v słza-słuza (srov. § 229).

6. Dále bývá u (ú, au, ou) v slovích přejatých za cizí o (ó); o tom v. § 185. –

O dlouhém ú viz také § 193.

au je střídnicí:

1. Za starší ú, z něhož vzniklo rozšířením. Na př stč. súd-saud, hlavú-hlavau atd. Tu mění se dále v ou, nč. soud, hlavou. O tom o všem v. §. 197.

2. V synizesi za starší dvojslabičné -a-u-. Toho dokladem jest sau, přisau, vzniklé ze stč. přisahu (přisahám), na př. Valento sau bohu Pam. 3, 131, přisau já Valento tobě t. 119; přisau skleslo pak v interjekci: přisau poďme jestiť čas t. 116, přisau nevyhraje t. 118, i přisau věř mi t. 120, půjdu já pod přisau s vámi t. 140. – Jiným dokladem jest nauč- (jednoslab.) m. na-uč- (dvojslab.) ve verších: protož naučtež se teď nyní (verš 8slab.) Pam. 3, 65, ví odkud naučení bráti t. 104 (též), ať nás naučí božského (7slab. v písni Otče náš milý Pane); v řeči obyčejné bylo zajisté vždy dvojslabičné na-uč-. – Dále sem patří pa-úk (nč. pavouk) a pa-uz, pa-uza (Heubaum), jež synizesí přešly v jednoslab. paauk-, pauz-, v. doleji § 196.

3. Za cizí au, v slovích přejatých z němčiny hauf, hauptman, hauzrot atp. Na př. dvanáste hauffu Mill. 53ᵇ haufmiſtr tribunus Lact. 165c, haupmany HusE. 1, 168, hautman Comest. 257ᵇ, hauptmanyczie PulkL. 19, hautmanycze PulkB. 9ᵃ, hauzroth Pr. pr. 260 atd.

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2021, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2021, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2021, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 14 lety, 7 měsíci a 7 dny; verze dat: 1.1.18
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).