Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví. Praha, 1963.
<<<<<251252253254255256257258259>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

ou je střídnicí:

1. Za starší au. Na př. saud-soud, hlavau-hlavou, hauf-houf atd.

2. V synizesi za starší dvojslabičné -o-u-. Nejznámějším toho příkladem jest doufati (- ~ ~) atp. z býv. do-ufati (~ ~ ~ ~) atd. Na př. že k vám věrně douphayu AlxBM. 3, 37 t. j. doufaju (4slab., verš celý 8slab.), w geho gmeno doufagj Pís. r. 1529 Jg. (též), dovfati Kruml. 461ᵃ, dovffanye Pror. Jer. 2, 37; nč. jednoslabičně douf-. Stejné příklady další jsou Bouslav a Bouslava m. Bo(h)uslav-, Bouzslaus Reg. III r. 1322, Bouſlawa Lún. ks. r. 1356 atp.

Dlouhé ú vzniká:

a) Z krátkého, dloužením fonetickým. Na př. struha dial. strouha, slul a slúl nč. sloul, hudu inf. housti, dub-doubek atd.

b) Stahováním (srov. § 477) Tu vzniká ú: z dvojslabičného -e-u-, t. j. e- se vynechává a -u náhradou se dlouží (zní tak dlouho, jako předtím e a u dohromady). Na př. ne-uměly – númělý, jm. míst. Ne-umětely nč. ob. Noumětely (z Naumětely, a toto z Númětely) atp.; víc o tom v. v § 136 č. 11; –

z dvojhlásky uo, na př. buoh-būh atd.; ū tudy vzniklé píše se ů, v. § 183; –

z ojù (s přízvukem na ), na př. sg. akk. fem. mú ze staršího moju atp. stsl. moją;

z ojú, ejú (též), na př. du. gen. lok. tú atp. z tojú stsl. toju, sg. instr. fem. tú atp. z tojú stsl. toją; – du. gen. lok. mú atp. stsl. moju (vedle mojeju), sg. instr. fem. mú atp. stsl. moją (vedle mojeją); našú stsl. du. gen. lok. našeju a sg. instr. našeją;

z uju, na př. sg. akk. fem. dobrú, pěšú atp., ze staršího dobru-ju, pěšu-ju, psl. dobrą-, pêšą-; –

z újú, na př. du. gen. lok. dobrú, pěšú atp., ze staršího -ú-jú; – sg. instr. fem. dobrú, pěšú atp., ze staršího -ú-jú, stsl. -ą-ją (paro -oją-ją není dokladu stsl.); –

z ùje v adverb. čúš z 2. os. praes. čuješ (inf. čúti); bývalé čuješ (= sentis, audis) kladlo se do vět jiných, časem zapomínal se jeho význam, klesalo v adverbium a podléhalo i proměně hláskové, stáhlo se v čúš (= totiž); na př. (Judáš) svéj zradě povolil, tey chziuſſ zradě, južto skutil ApŠ. 331, Bessus chzuſto s Narbazonem AlxBM. 2, 44, sedm běsóv toczus (= to-čúš) sedm úhlavních hřiechóv Pass. 334, o tom času trudném to chzuſto o tom dni súdném Pil. a atd.; srov. Listy filol. 1880, 295–296;,–

z iù, vzniklého z psl. ьju a ьją, na př. sg. dat. řebřú, znameňú atp. z psl. -ьju; – du. gen. lok. řebřú, znameňú, paňú, kosťú atp., z psl. -ьju; – sg. akk. paňú atp., z psl. -ьją; – sg. instr. paňú, kosťú, -ьją; – sg. 1. ṕú, pl. 3. ṕú, part. ṕúc-, psl. pьją-.

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2021, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2021, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2021, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 14 lety a 7 měsíci; verze dat: 1.1.17
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).