c) V stč. vyskytuje se zdlouženo také začátečné u- po předložkách k-, v-, z-, v dokladech následujících také jednou po bez-. Doklady mám tyto: učedlník: k v́czedlníkom HusPost. 64ᵇ, ſ v́czedlníky BiblB. Mark. 8, 10; t. 8, 34; – uher: z uuher Hrad. 27ᵇ. w Auhrzijch Puch. 446ᵃ, z Auher Pís. XVl stol. (ČČMus. 1864, 389); – ucho: od bezauchych Háj. 76ᵃ, co ste w v́cho šeptali HusPost. 101, aby je loktali w vẛi t. 87ᵇ, vloži prsty svá wúſſy jeho BiblB. Mark. 7, 33, volaj vu vſſy Jeruzalema in auribus Pror. Jer. 2, 1, w v́ſſi wáſſe Br. Jer. 26, 15, ktož ten woley ſobie vwuſſy puſſtie Chir. 144ᵇ t. j. v-úši, (črvie) padají zauſſy Chir. 271ᵃ (t. j. z-auší, z-úší), (tok) kterýž zauſſy teče t. 331ᵇ (též); – ulicě, zv́licie BiblB. Mark. 8, 23; – upevněnie: kuupevnění Lact. nápis (ČČMus. 1833, 349); – uslyšěnie: kuvſlyſſeny MüllKáz. 618; – utěšenie: k uutieſſenyu Hrad. 35; – utiek-, doudl. zoutíkali Kotsm. 8; – utrh-: doudl. zoutrhat Kotsm. 8; – utrp-: w útrpení HusPost. 70ᵃ.
V Lact. bývá psáno ku-v-, na př. ku vſſyma 20c, ku vhodnutij 11d ku vpalenij 27c a j. (častěji); bezpochyby je to místo k-ú .
Srov. změny podobné při a-, e-, o- v § 94, c) a j. –
au (ou) se mění v aj, ej.
194. V některých slovích z němčiny přejatých mění se pův. au v aj, a toto dále přehláskou v ej. Zejména změnilo se hauptman v hajptm-, hayptmanowe Mill. 44ᵇ, haypman t., haytman Lobk. 47ᵃ, nč. hejtinan; – střhněm. goukel, goukelære, dial. gaukel- (bavor. a j., v. Weinhold, Mittelhochdt. Gramm. § 97–100), stč. kajkléř, kayklerz Hugo 90, kayklerzy Štít. uč. 94ᵇ, nč. kejkle, kejklíř Us., kejklzoky (Gaukelsachen) Beck. 1, 78; – rovněž tak vysvětliti jest č. hutrajch, utrejch z něm. Hüttenrauch (saze, které se usazují v tavírnách a jsou jedovaté); – ošlejch z něm. Aschlauch; – hejcuk, ejcuch, z něm. Auszug, eyczuchowee KolA. 1517, eyczuſſijch t. Jindy je a z cizího au, na př. bakalář, ob. rabovat z něm. rauben atp.
Na pbhled zdá se býti změna stejná v hloubka dial. hlejbka, ploutva a plejtva. Ale tu je rozdíl hlubší: hloub-, hlejb- = hlúb-, hlýb- pochází z rozdílného gląb- a glъb-, stsl. gląbokъ a glъbokъ, – a v ploutv-, plejtv- = plútv-, plýtv- jsou zase rozdílné stupně plu (= z pův. pleu̯- nebo stupňovaného plou̯-) a ply- (z pův. plu-, zdlouž. v plū-).
Také konoušiti-konejšiti Jg. nejsou doklady bezpečné pro změnu ou-ej; podle Mikl. Etym. Wtb. 218 vzniklo konejšiti z nych-, srb. nichati (= kolébati), konoušiti ukazovalo by tedy k základnímu nuch-. Podobně mají se k sobě (vy)chloustnouti a -chlejstnouti Us.; ono je z chlust-, toto z chlyst-.
Za u bývá y.
195. To bývá: 1. Ve výrazíeh adverbialních, jako jsou: z-mlady místo z-mladu,
