Rovněž tak vysvětluje se Bauslav v rkp. XVI stol. (1580, Listy filol. 1874, 50) m. Bouslav (z Bohuslav), srov. Bouzlaus Reg. III r. 1322, Bouſlawa (fem.) Lún. ks. r. 1356, – a Bauchwal m. Bouchval (z Bohuchval), v Kapihorského Hist. klášt. Sedleckého (r. 1630) str. 105.
Za au, ou bývá ú, uo.
200. Nč. 3slabičné doufati vzniklo synizesí ze staršího 4slabičného do-ufati, dvojhláska ou je tu etymologicky náležitá. Místo toho psáno duffatij Feif. Stud. 6, 238 (v rkp. z XV stol.), t. j. dúfati, a tak se dialekticky také mluví, já dúfám Herb. 389. Odchylku tuto vyložiti jest analogií zvratnou: říkalo se způsobem starším lúka a již také způsobem nejnovějším louka, myslilo se tedy, že také místo doufati může býti dúfati. Ješté dále svedla tato analogie stč. písaře, kteří napsali duoffati ChelčP. 143ᵃ a duoffanie Comest. 76ᵇ: měli napsati douf-; ale předpokládali, že je správné také dúf-, podle louka-lúka; a poněvadž se za jejich dob říkalo způsobem starším buoh a novějším būh (ps. bůh) atp., domnívali se, že také místo *dūfati, *dūfanie, vzniklého mylnou analogií, může býti duofati a duofanie.
Za couvati, coufati, ze střhněm. zouwen, je stejnou změnou dial. cúfať, cúfu BartD. 79 val.); je stč. hútman za stněm. houptman, hauptman; a tak jest také dial. trúfat, trúfáte Herb. 443, místo troufati něm. trauen.
V nář. dolském říká se ve skupení a) pa-úk, pa-úz, ve skupení c) púk, púz BartD. 51 a 53. Náležité jest -a-u- (dvojslab.), zachované ve skup. a); to změnilo se synizesí v au (jednoslab.), a toto v ou; a poněvadž za knižné ou ve skupení c) jest ú, změnila zvratná analogie také pouk, pouz v púk, púz.
Podobně vyvinulo se slc. motúz ze stč. motovúz nč. motouz. –
Cizí u, au, ou.
201. V slovích přejatých cizí u většinou zůstává, na př. stč. řehula a řehule, rzehulu Pass. 407, z lat. regula, – kapitula a kapitule, kapitula dvacátá Mill. 16ᵇ, – brunatný ze střhněm., brûn Mikl. Fremdw. 79, – bouda, búda z něm. Bude, střhněm., buode Kluge 46 atd.
Někdy je cizí u změněno v o, na př. nč. řehole a stč. řehola, řehole (vedle řehul-), rzeholu Pass. 406, z regula, – kapitola (vedle kapitula), kapitola Mill. 9ᵃ, – Voršila z Ursula, – ortel ze stněm., urtel, Urtheil, – stč. omirál z humerale; – ve v, lektvař z lat. electuarium.
V slovích přejatých v době staré bývá u změněno v ъ a ū v y, na př. stsl. mъstъ stč. mest gen. mstu z lat. mustum Mikl. Fremdw. 112 (nč. mošt je přejato z němčiny v době pozdější), – mýto sthněm. mûta Kluge 227, – týn z germ. *tûn, střhněm. zûn, lat.-kelt. -dûnum (Augustodunum, Lug-dunum) t. 394 a Mikl. Fremdw. 133.
