Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví. Praha, 1963.
<<<<<246247248249250251252253254>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

-prv m. -prvo, nayprw ChelčP. 153ᵇ vedle nayprwo Hrad. 14ᵇ, a teprv m. teprvo, v. § týž č. 5.

Dále v neb m. nebo, mor.-horsk. han m. ano Šemb. 43, opavsk. do-kna nic = do-kona, do konce nic t. 58.

Dále ve který za psl. koter-. Ve spojení s předložkami nebývá tu pohybné -e (stč. z-kterého. k-kterému, s-kterým atp., nikoli ze-kterého atd.), je zde tedy vysuto -o- (koter-), nikoli -ъ- (kъter-); vysutí to je také v pol. który, proti hluž. kotry a dluž. kotary. V HomOp. může býti koter archaisticky: quotera jest vóle božie 153ᵃ, qotere quod t.

V nč. hmota, hmotný proti stč. homot-, na př. druhdy ta homota jest horka Sal. 338 a j., ve všech věcech homotnych nebo tieleſnych LékA. 24ᵇ.

Ve složeninách jako Klad-rubi, -y m. Klado-rubi; loci nomen est Cladorubi KosmA. III, 58, Cladrubi v Kosm. rkpech pozdějších t.; Strach-kvas m. Strachokvas.

V dial. sidła BartD. 62 (valašsk.) a sídła t. 29 (pomor.), m. osidlo, osidla, není odsutí, srov. stsl. silo laqueus.

V koncovce gen. sg. sklonění zájmenného a složeného -ho, na př. s toh hradu Pass. 627, tochto meſſicza Ol. Müll. 619, mně geh materzi Pass. 244, uzřěchva gednoh t. 213, naſſeh spasitele t. 60, ducha ſwateh t. 22, welikeh dóstojenstvie t. 586, diva welykeh Otc. 444ᵃ, od ſtareh dawna PulkL. 167 a j., dial. nč.: slc. do toh-to domu (Listy filol. 1883, 417), tohte (= toho-to) BartD. 11 (zlin.).

V koncovkách 1. os. du. a plur. imperf. a aor. -chva, -chvě a -chmy, -chme místo -chova, -chom atd. jest -o- vynecháno vlivem 1. os. sg.: podle sg. bych vznikl i du. bychva a pl. bychme, vedle tvarů starších a náležitých bychova, bychom atd. Na př. uzrzechwa Krist. 106ᵇ, abychwa živa byla Pass. 323, abychwie slúžila t. abychme ŽKlem. 88ᵃ, poczechme Otc. 308ᵇ, miegychme t. 341ᵃ a j.

io.

1. Dvojhláska tato vyskytuje se v slovích domácích jenom dialekticky, a to za e v part. postaviony, barviony BartD. 134 (severoopav.) atp.; – za ě: viodźeć, poviodzoł t. 135 (sev.-opav.), – za iá: v part. sḿol t. j. smioł (ze smiál, smál), fem. sḿoła, v́ół fem. v́óła (z viál, vál) t. 103 (laš.), 3. plur. rob́o, sṕo, tref́o t. 101 t. j. robio (z robiá. robętь) atd.

2. Cizí substantiva s koncovkou -io přejata do češtiny mají koncovku -ie, později -e, na př. z lat. lectio, oratio je stč. lekcie, snadná lekcie Hug. 168, oraczye Hod. 19ᵃ, orací sermo Vel. Jg., nč. lekce, orace atd.; to však není změna hlásková, nýbrž tvarová, jménům cizím -io dala se koncovka podobných jmen domácích -ie, -e.

3. O psaném io, yo v textech starých v. § 163.

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2021, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2021, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2021, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 14 lety, 7 měsíci a 9 dny; verze dat: 1.1.18
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).