Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví. Praha, 1963.
<<<<<243244245246247248249250251>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

mínek mohou se vyvíjeti stejné změny hláskové samy sebou, a mohou samy sebou vésti i ke stejným koncům, na př. mezi angl. book vysl. būk a pol. bóg vysl. bug nemusí býti a není žádné souvislosti jiné, zevní. Ale s druhé strany přece nelze tvrditi, že by souvislosti takové, zevní, naprosto býti nemohlo, že by zejména změna ō-uo-ū, nově vzniklá v jazyku nebo nářečí některém, nebyla mohla býti podnětem, aby změna stejná nebo podobná vznikla také v jazyku nebo nářečí sousedním. Mně se zejména podobá, že zevní taková souvislost jest mezi touto změnou v němčině a v češtině: že německá změna ō-uo-ū byla podnětem stejné změně české. Prostředníky tohoto podnětu mohli býti Němci, mezi Čechy bytující; od nich mohlo se poznati a po nich mohlo se napodobiti ō-uo a uo-ū nejdříve v kruzích jim nejbližších, dvorských, panských a kupeckých; odtud mohla se šířit i změna tato do vrstev českých ostatních; a odtud dále na východ. Jistoty v tom ovšem není, neboť a posse ad esse non valet conclusio; ale podobným zdá se mi výklad ten vzhledem k tomu, že máme v češtině změn samohláskových několik, k nimž se v němčině analogie starší nalézají (srov. kromě ō-uo-ū českou přehlásku a-ě a něm. a-e, č. přehl. u-i a něm. u-ű, č. ú-au-ou a něm. ū-au, č. ý-aj-ej a něm. ī ei, ai).

o, ó mění se porůznu v u, y, ú (ou).

Máme zde na mysli tuto změnu v slovích domácích (o stejné změně v slovích přejatých v. § násl.). Doklady jsou dílem v některých slovích jednotlivých, dílem v některých nářečích.

ou, y. Za stč. a jihoslovanské ostroha je nč. ostruha; podobá se že změna ta se stala mylným spojením se struh-, strouhati.

V nář. dolnobečevském jest kmucháček, tunóť, utunóť, zbunik (zbojník) Btch. 424; – v lašském jest um, un za om, on, na př. strum (strom) gen. struma, hrum gen. hruma, duma (doma), kumin, pumoc, pumož, zapumněli, zvun gen. zvuna, jabłuň gen. jabłuně, un (on) fem. una neutr. uno atd., BartD. 102; ale tu (v nářečí lašském) předpokládati jest, že bylo v případech vytčených ó (dlouhé), z něhož vzniklo ů, a z tohoto zkrácením u; – v nář. v Komíně u Brna je každé o změněno v u, Šemb. 102 (buruvica m. borovice, gen. tuhu atd.); – v nář. doudlebském a ostravickém je tynu m. tonu, tynout, potynout Kotsm. 10, tynuć, věneček tyne Šemb. 59, BartD. 104; postup tu byl trvám ton-tun-tyn.

ó–ú, ou. Při změně této byl postup ten, že ó podle pravidla obecného se změnilo v uo a toto dále v ů; toto pak ů, jsouc zněním stejné s ú, bylo zasaženo změnou obecnou ú-(au-)ou (súd-saud-soud, v. § 197); tedy postup: ó-uo-ů-(au-)ou. Na př. příkop, demin.-kópek,-kuopek nč. příkůpek, a místy příkoupek; mozol, dial. *mozól, mozoul; stč. vóz, vuoz, nč. Vůz

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2021, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2021, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2021, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 14 lety, 7 měsíci a 10 dny; verze dat: 1.1.18
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).