Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví. Praha, 1963.
<<<<<236237238239240241242243244>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

uhleue Ol. 2. Reg. 22, 9 na roveň s oráčěvé, pl. gen. pět kralew Ol. Jos. 10, 5 na roveň s gen. oráčěv, -čiev, pl. dat. všěm kralem AlxV. 516 s dat. oráčiem, adj. kralewee Pil. c, kralewzkă Pil. b atp. s adj. oráčěv, kyjěvý atd., verb. craleuati Kunh. 151ᵃ, uuzdaleuati t. 150ᵇ atp. s tancěvati atd.

Počítáme-li pak doklady tyto s le také sem, tedy nalézáme: proměna o-ě po souhláskách měkkých je doložena z doby ok. r. 1300 (Kunh.) až do sklonku stol. XV (a dílem i potom); v době té nevyskytuje se v textech všech, nýbrž jenom v některých, a ani v těch nevyskytuje se ě za o veskrze a kdykoli mu je příležitost, nýbrž jenom porůznu a vedle o, na př. v Hrad. mieſſieczow 67ᵃ, kroſſow 133ᵃ vedle ſlechticziew 100ᵃ, těch kolacziew 137ᵃ atd., v Modl. pſanczow 33ᵇ, pokrytczow 68ᵃ vedle všech zwolenczyew 37ᵃ, devět myeſyeczyew 59ᵃ, v list. z r. 1497 (Arch. Český, I, 354) mlýn Kubaňov a mlýn Kubaněvského atd.; textů s ě časem přibývá a jest jich ve stol. XV poměrně nejvíce; potom zvláštnost tato rychle zaniká, jazyk Háj., Vel., bible Br. atd. je v této příčině roven nč., bojevati v Sajfr. (1615) a nč. knižné králevic jsou archaismy, které se s jazykem svých dob neshodují; nč. dějepis, tajeplný atp. jsou chybné utvořené tvary nové místo dějopis atd.; jenom v dat. pl. koním (zúž. z -iem) a v témž pádě vzoru moře, mořím (z -iem) atd. dochoval se pravý reflex bývalého ie z ó; úhrnem tedy je to změna, která jen ve XIV a XV stol. znatelně proniká, avšak i tu jen porůznu se vyskytuje, a jenom v pl. dat. mořiem nč. mořím atd. pravidlem se stala a zůstala.

Jde ještě o vznik této změny. Mám za to, že vznikla analogií: vedle pl. dat. oráčóm, mořóm atd. byly dat. pl. Dušiem, panošiem, paniem, sudiem atp., podle těchto pak utvořeny také dat. oráčiem, mořiem atd.; vedle du. dat. instr. oráčoma, mořoma atd. bylo dušěma, panošěma atd., a podle tohoto utvořeno také oráčěma, mořěma; odtud pak přenášeno ě (ie) na místo o (ó) také do tvarů jiných, u kterých analogie nemohla působiti bezprostředné: na př. vedle sg. dat. oráčovi a pl. nom. oráčové nebylo tvaru parallelniho s ě, který by byl přímo pobádal ke změně v oráčěvi, oráčěvé, ale když v pl. dat. oráčóm a du. dat. instr. oráčoma slabika čo (čó) ustupovala slabice čě (čie), podléhala změně stejné slabika táž také v sg. dat. oráčovi-oráčěvi, pl. nom. oráčové-oráčěvé atd.

Změna o v e mimo přehlásku.

V přehlásce duše m. *dušo atd. je změněno o v e působením souhlásky měkké a v době staré, praslovanské (v. § 180). Vedle toho jsou některé případy, kde za starší a náležité o později jest e a příčinou změny není měkkost.

1. Za starší nohet je později nehet, za paznohet pak paznehet. Na př. nohet Boh. min. 21ᵇ paznohet Ol. Lev. 14, 4, paznohti ungulas ŽKlem.

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2021, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2021, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2021, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 14 lety, 7 měsíci a 9 dny; verze dat: 1.1.18
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).