uhleue Ol. 2. Reg. 22, 9 na roveň s oráčěvé, pl. gen. pět kralew Ol. Jos. 10, 5 na roveň s gen. oráčěv, -čiev, pl. dat. všěm kralem AlxV. 516 s dat. oráčiem, adj. kralewee Pil. c, kralewzkă Pil. b atp. s adj. oráčěv, kyjěvý atd., verb. craleuati Kunh. 151ᵃ, uuzdaleuati t. 150ᵇ atp. s tancěvati atd.
Počítáme-li pak doklady tyto s le také sem, tedy nalézáme: proměna o-ě po souhláskách měkkých je doložena z doby ok. r. 1300 (Kunh.) až do sklonku stol. XV (a dílem i potom); v době té nevyskytuje se v textech všech, nýbrž jenom v některých, a ani v těch nevyskytuje se ě za o veskrze a kdykoli mu je příležitost, nýbrž jenom porůznu a vedle o, na př. v Hrad. mieſſieczow 67ᵃ, kroſſow 133ᵃ vedle ſlechticziew 100ᵃ, těch kolacziew 137ᵃ atd., v Modl. pſanczow 33ᵇ, pokrytczow 68ᵃ vedle všech zwolenczyew 37ᵃ, devět myeſyeczyew 59ᵃ, v list. z r. 1497 (Arch. Český, I, 354) mlýn Kubaňov a mlýn Kubaněvského atd.; textů s ě časem přibývá a jest jich ve stol. XV poměrně nejvíce; potom zvláštnost tato rychle zaniká, jazyk Háj., Vel., bible Br. atd. je v této příčině roven nč., bojevati v Sajfr. (1615) a nč. knižné králevic jsou archaismy, které se s jazykem svých dob neshodují; nč. dějepis, tajeplný atp. jsou chybné utvořené tvary nové místo dějopis atd.; jenom v dat. pl. koním (zúž. z -iem) a v témž pádě vzoru moře, mořím (z -iem) atd. dochoval se pravý reflex bývalého ie z ó; úhrnem tedy je to změna, která jen ve XIV a XV stol. znatelně proniká, avšak i tu jen porůznu se vyskytuje, a jenom v pl. dat. mořiem nč. mořím atd. pravidlem se stala a zůstala.
Jde ještě o vznik této změny. Mám za to, že vznikla analogií: vedle pl. dat. oráčóm, mořóm atd. byly dat. pl. Dušiem, panošiem, paniem, sudiem atp., podle těchto pak utvořeny také dat. oráčiem, mořiem atd.; vedle du. dat. instr. oráčoma, mořoma atd. bylo dušěma, panošěma atd., a podle tohoto utvořeno také oráčěma, mořěma; odtud pak přenášeno ě (ie) na místo o (ó) také do tvarů jiných, u kterých analogie nemohla působiti bezprostředné: na př. vedle sg. dat. oráčovi a pl. nom. oráčové nebylo tvaru parallelniho s ě, který by byl přímo pobádal ke změně v oráčěvi, oráčěvé, ale když v pl. dat. oráčóm a du. dat. instr. oráčoma slabika čo (čó) ustupovala slabice čě (čie), podléhala změně stejné slabika táž také v sg. dat. oráčovi-oráčěvi, pl. nom. oráčové-oráčěvé atd.
Změna o v e mimo přehlásku.
182. V přehlásce duše m. *dušo atd. je změněno o v e působením souhlásky měkké a v době staré, praslovanské (v. § 180). Vedle toho jsou některé případy, kde za starší a náležité o později jest e a příčinou změny není měkkost.
1. Za starší nohet je později nehet, za paznohet pak paznehet. Na př. nohet Boh. min. 21ᵇ paznohet Ol. Lev. 14, 4, paznohti ungulas ŽKlem.
