pl. gen. oráčěv, -čiev (kvantita nejistá); devět mieſſiecziew Hrad. 63ᵃ. svých rytierziew t. 93ᵃ, ſlechtiecziew t. 100ᵃ, paterziew t. 112ᵇ, osm kroſſiew t. 113ᵃ, sňatek zlodiegiew t. 114ᵃ, oracziew t. 114ᵇ, těch kolacziew t. 137ᵃ (2krát); všěch zwolenczyew Modl. 37ᵃ, myeſyeczyew t. 59ᵃ, všěch kaczyerzyew t. 67ᵇ, wyeznyew t. 119ᵃ, do kragyew t. 128ᵃ; turnegyew Vít. 67ᵇ, bogyew t.; šest set tiſycziew mużiew Ol. Ex. 12, 37, těchto obyczegiew t. 12, 16, ku posilevání ohnyew t. 35, 14; –
pl. dat. oráčiem, mořiem, zúž. -ím; těm nyemczyem Hrad. 25ᵇ, to miesto dachu czuzozemcziem t. 25ᵃ, kakým czuzozemcziem t., rytierziem svým t. 106ᵇ, zlodiegiem t. 115ᵃ, konyem nezajímajě t. 132ᵇ; otczyem svým Modl. 116ᵇ, wyeznyem t. 128ᵃ; k svým muziem Pass. 43 (část mladší); poviem zenciem EvZimn. 12; k otcziem Ol. Gen. 15, 15, přikáza towarzyſſyem t. Jos. 10, 27; proti červeným pupenczym Lék. 61ᵇ, nč. koním;– vzešla pravým ſrdcziem radost ŽWittb. 96, 11, našim ſrdczyem Modl. lb, k ſrdciem Ol. 2. Par. 32, 6, nč. srdcím; –
slabika příponová -ěv-: gieziuſiew učenník Hrad. 84ᵃ (2krát), gieziuſiewo tělo t. 92ᵇ, gieziuſiewa slova t. 85ᵃ, czieſſarziewy milosti t. 86ᵇ, slovo otcziewo t. 47ᵇ, v kayſaſſyewie domě t. 74ᵃ; k súdu cyeſarzyewu Koř. Skutk. 25, 10 a j. ; – sto kygiewych ran Hrad. 100ᵃ, den bogiewy ŽKap. 77, 9; – za ſkopcziewynu Hrad. 135ᵇ; – pnyewie kopáše t. 5ᵃ; – smutné utieſſiewaſſe Hrad. 8ᵇ, běsy othonyewal t. 18ᵇ, wzbraniewal t. 31ᵇ, bicziewali t. 52ᵃ, ukrziziewali t. 83ᵇ, tancziewati t. 96ᵇ, čbán se počě pohrziziewati t. 130ᵇ; ſpogyewana Modl. 56ᵃ; obcziewati ŽKap. 140, 4; rozmnozziewaſſe Ol. 2. Mach. 8, 7, vmenyewali t. 13, 19 atd.; –
složenina: ovocě-nosný, oliva owoczienoſna ŽKap. 51, 10.
Psané v těchto dokladech ie, ye něm e, é nýbrž ě, ie, jotace tu psaná je zároveň fonetická. Když pak jotace vůbec byla sklesla, je i zde e, é za starší ě, ie, a doklady z fase této (po sklesnutí jotace) jsou ovšem doklady pro změnu o-ě, nikoli pro starou přehlásku o-e. Na př. sg. dat. králi artuſſewi TandZ. 165ᵃ t. j. Artuševi je ze staršího Artušěvi, nikoli pak přehláska stará, jako snad stsl. oračevi; rovněž tak du. dat. instr. towarziſſema TandZ. 182ᵃ, plecema Vel. Jg., pl. gen. tvých meczew Hod. 87, pl. dat. pyeſczem AlxV. 468, vlí milost ſrdczem Hod. 26ᵇ, adj. k vojště artuſſewie Tand. 164ᵇ (fem.) verb. wogewaly AlxV. 796, bojevati Sajfr. 22, 31 atd.
Také le v případech těchto patří beze vší pochyby sem a nikoli do § předcházejícího, t. j. je to místo *lě, a nikoli stará přehláska ľo-le. Svědčí tomu předně ta okolnost, že le je pravidelná střidnice žádaného *lě (stsl. lêsъ stč. les atd., v. § 156 A), a dále ta věc vážná, že přehlásku o-e v případech sem patřících odjinud odnikud dosvědčenu nemáme. Proto pokládám na př. sg. dat. svému kralewy Vít. 21ᵃ za tvar střídný s oračěvi (tedy m. *králěvi, a nikoli = stsl. kraľevi), a rovněž tak kladu pl. nom.
