Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví. Praha, 1963.
<<<<<232233234235236237238239240>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

písmem náležité vyjadřují (psaním oo- nebo ó-) nebo kde změna v uo-, ů svědectvím délky jest (XIV až XVI stol.); ale zajisté bývala délka tutéž i v době starší, před stol. XIV ; nč. zrušila délky tyto a vlivem analogickým uvedla zase o- na místo bývalého ó-, uo-, ů-, místo stč. z-ókov, z-uokov, z-ůkov atp. jest nč. z-okov podle nom. akk. okovy atd.; jenom v několika zbytcích – již nahoře uvedených, vůbec atd., doudl. zůpravdy atd. – zdloužení zůstalo.

Za o býváa.

To bývá porůznu v některých slovích jednotlivých a dialektických. Zejména:

1. V slc. rakyta, rásť, raz-, rázga, ražefi, za č. rokyta, rósti, roz-, rózha, rožeň, srov. § 37.

2. V rákos, rákosie a rokosie, rakoſie carex Veleš., rokoſſie carex Nom. 66ᵃ.

3. V pa-, pra- v. po, pro, na př. pomnieti a pamět, pro a praděd, srov. § 38. Tím a analogií odtud působící vznikají pak tvary dvoje, jedny s a a jiné s o, na př. pranárod a pronárod, – paprslek a poprslek, paprſlek ŠtítMus. 9ᵇ, poprſlek Štít. uč. 45ᵇ, – pavlaka a povlaka, pawlaka ML. 42ᵇ, powlaka byssus Ol. Prov. 31, 22, – pahrbek a pohrbek, pahrbek Veleš., pohrbek colliculus Diefenb. – O pamět, památka, pamatovati a pom-, pomať = pamět BartD. 62 (valašsk.), pomátka t. 103 (lašsk.), pomatovať t. 62 (valašsk.), t. 86 (starojické), pomatovat chod. 35, pak o pakostnice-pokostnice v. § 107.

o se přehlasuje v e.

Po souhláskách měkkých změnilo se o v e. Na př. podle sg. nom. akk. město žádáme také mořo, a jest moře; a podobně jest sg. vok. duše proti rybo, naše gen. našeho atd. proti to gen. toho atd., bolest, ručest atp. proti radost atd. Tak bylo a většinou dosud jest také ve slovanštině ostatní, změna tato jest obecně slovanská a tedy praslovanská; v. nahoře § 33. Nazývá se obyčejné přehláskou, poněvadž příčinou její je měkkost jako při změnách jiných, týmže jménem nazývaných (duša-dušě;, dušu-duši).

V češtině nalézáme o této přehlásce, co následuje.

a) V jistých případech má tu jazyk starý i nový (spisovný i obecný) o místo e. Případy ty jsou:

sg. dat. (lok.) oráčovi; stč. kralowi Pil. b, otczowi Pass. 418, towarziſſowi t. 457 a j., nč. jen -ovi, proti stsl. oračevi; –

du. dat. instr. oráčoma, mořoma; stč. svýma towarziſſoma Pass. 549. dvěma obyczeyoma Kruml. 47ᵇ, wieczcoma palpebris ŽGloss. 131, 4,

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2021, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2021, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2021, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 14 lety a 7 měsíci; verze dat: 1.1.17
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).