ale vynechává se, když povědomost vlastního jejich významu mizí a když se zdá, jakoby to byly jen přípony pro tvoření číslovek; –
komparativ (superl.) adverbií -ejí (ze stč. -ějie), na př. raději (stč. radějie), v nč. zkrác. raději, odsutím raděj’, nejraděj’; odsutí jest až z doby nové, a odsuto tu tedy -í (nikoliv -ie, jak by se podle stč. radějie zdáti mohlo); koncovka -í (ie) náleží tvarům těmto právem, jsouť to vlastně akkusativy sg. vzoru znamení (-ie); ale tento jejich grammatický význam upadl v zapomenutí, a za tím přišla pokáza hlásková ztrátou -í; –
třetí os. množná-vzorů III. 1. uměj’ m. umějí, a V. 1ᵃ dělaj’ m. dělají, lᵇ sázej’ m. sázejí; také toto odsutí jest až z doby nové; dokladů starších pro ně není, a kdyby se bylo vykonalo v době před přehláskou aj-ej, bylo by se také dělaj’ změnilo v dělej’; odsuto tu tedy -í (nikoliv -ú, jak by se podle stč. umějú atd. zdáti mohlo); –
imperativy nes, trp, trpte, pros, proste atp. m. nesi atd.; odsouvání toto se začalo při sing. nesi, trpi, prosi atd. a je tu pravidlem již v době stč.; ze sing. šíří se analogií také do du. a plur.: trp’, trp’ta, trp’te; kde by odsutím vznikla obtíž pro vyslovení, koncové -i zůstává, na př. padni, tiskni, bdi, pomsti; více o tom v. v tvarosloví, při výkladu o imperativě; –
složeniny, jichžto člen první jest imperativ -i; na př. Držkraj m. Držikraj, Drisicray KosmA. III, 56, Drsikray Kosm1., ib., Drzkray Kosm2.II, 44; Střězslava m. Střězislava, Strziezislaua Kosm2. I, 28, ženy Strzeziſlawy Přib. 21ᵃ, matka jeho ſtrzezſlawa DalC. 32; Drslav m. Držislav; Vraclav (jm. místní) m. Vratislav, atp.; Kalvoda v. str. 228; –
inf. nést, nosit, dial. nésť, nosiť, m. nésti, nositi; doklady toho staré jsou již v stol. XIV: má odpowiediet ListHrad.z r. 1388 atd.; časem šíří se toto odsutí víc a více a v nč. nářečích obecných je pravidlem; více o tom v. v tvarosloví ve výkladu o infinitivě; –
part. fem. nesúc, trpiec atp. místo nesúci, trpieci atd.; na př. praviła řkucy Br. Gen. 30, 24, loměcy rukama t. Jer. 2, 37 a gſuc zbawena t. Lev. 26, 43, žena počnuc porodí t. 12, 2, trpěc nátisk t. Isa. 23, 12; gſucy i gſuc Dolež. 97, ležecy a ležic t. 104; nesouc, milujíc Nejedlý 246: – os. 2. jedn. js’, s’ m. jsi, si, na př. Seys přěpustil AlxBM. 7, 39 m. že jsi, tigſ buoh i člověk Brig. 73 m. ty jsi, tehda s ty král Pass. 197, ty s rzekl t. 195 a j.; –
enklitická slovce -ť, -s m. -ti, -si; na př. jáz ti jsem hospodine ego enim ŽWittb. 80, 11 nč. já-ť, acz ty zlačněju si esuriam t. 49, 12, toty ecce t. 51, 9 nč. to-ť, atd.; – kdes, kdos, kakýs atp. m. kdesi atd., ne lecktos leckohos, ne leckdes, ne leckdys ani z leċehos má karati ŠtítOp. 173, kams Hrad. 72ᵇ vedle kamoſi NRada 1613 atd.; v nář. dol.-beč. -si zůstává: hdosi, kéhosi, kerési, hdysi, hdesi atp., Btch. 422; – o -l m. -li viz zde nahoře; –
